Společenská etiketa Východu  a Rabbi Simon

Z mého pobytu na Východě mohu dosvědčit, že jak bylo dříve, tak mnoho zvyků a obyčejů zůstává. Společenská etiketa je soustavou obyčejů a obřadů a směsicí největší svobody a i úzkostlivé opatrnosti. Za prvé: nespěchá se tam. Takže takový zvyk, jakože zazvoníte, celí udýchaní a hostitel přiletí opásán zástěrou v oparu směsi vůně a pachu z kuchyně, pozve vás dál a vy se nahrnete do místnosti - to by bylo opravdu faux- paux a rozhodně byste se dostali do řečí. Sluší, se, abyste přišli vhodně oblečeni a přinesli dárky. Lidé, kteří přijdou na návštěvu, se scházejí u dveří a chvilku tam zůstanou. Lidé se většinou neuzavírají ve svých domovech a často vítají hodně hostů. Komunikují spolu při prostřených stolech, pomalu ujídají s jídel, které mají před sebou nachystány, hospodyně je obchází s vodou a ručníkem, aby si mohli umýt ruce a utřít. Do vody se dává růžová voda. Ale oficiální hostiny se odehrávají navečer, při západu slunce, světlezlatém nebi a při hučení západního větru. Každá hostina má povahu zábavy. Její ráz určují hosté, patří k nim i vypravování a rozhovory. A mluví se při jídle. Je také zvykem, že při příchodu hostů se objeví u dveří člověk, který má nádobu s vodou a vylévá hostům vodu na nohy. V těchto zemích je mnoho prachu a než host vejde a ulehne ke stolu, musí si nohy upláchnout. Stejně jako ruce, které si umývali před jídlem a během jídla. A aby kůže nevysychala, tak si ji natírají olejem.

Chování u stolu

Za dob Ježíšových bylo zvykem ležet při jídle. Někde se leží na rohožkách, někde na šikmo postavených deskách nebo na divanech. Ve vyprávěních o Ježíši se často dočteme, že při rozmluvě hosté leží u stolu, opírají se o levé rámě, a proto nemohli nikdy přehlédnout celou přítomnou společnost. Nohy všechny byly obráceny ven. Hodovník sice může pohodlně diskutovat se svým sousedem, však s těmi, kteří sedí naproti, je rozhovor opravdu nesnadný. Proto také Ježíš mluvil při poslední večeři s jednotlivými učedníky zvlášť.

Rozhovor ze Simonem Luk 7,36-50

O jeruzalémských farizejích bylo známo, že chodili k hostinám, jen když věděli, kdo je všechno pozván. A nelibě nesli, když zjistili, že je pozván i Ježíš. Ale Simon přijal Ježíše bez obvyklých uvítacích obřadností, jako trpěného žebráka a ne jako pozvaného hosta. V Evangeliích se nedozvíme, proč ho vlastně pozval, ale spíš ho k tomu přiměly nějaké vnější okolnosti, než osobní náklonnost. Vždyť si představte takové malé městečko, v němž se objeví proslulá osobnost, která sice nepatří k té samé straně, ale v tu chvíli strhne všechno za sebou. A pak se stanou věci Třeba takové, jaké učinil Simon? "Člověk povolí všeobecné náladě, avšak s jistou zdrželivostí."

Marie z Magdaly vešla do jídelny

Nikdo nemohl předvídat, že do jídelny vejde žena, o které se leccos povídalo. Měla v ruce nádobu balsámu. Postavila se za Ježíše a sklonila se nad ním, aby mu pomazala nohy. Chtěla, aby se splnila její naděje, že jí Ježíš nebude opovrhovat za její způsob života. V některých pramenech se dočítáme, že Marie z Magdaly byla, jako dívka v otroctví a s takovými dívkami otrokáři nemilosrdně zacházeli. V každém případě, měla špatnou pověst a lidé jí opovrhovali. Snad si přála, aby  byla vyňata z toho opovržení a mohla si zase vážit sebe sama. Šimon na ni hleděl upjatě, ale východní mravy nedovolují, a to jako farizej dobře věděl, hříšnici vyhnat. Ježíš nezabránil jejímu výstupu, když mu vlasy otírala nohy a tak se nevole i obrátila proti němu. Takový velký prorok, klidně trpí, aby mu hříšnice, nechvalně známá po celém ěstě, mazala nohy.

... Simone, chtěl bych ti něco říci ...

... Ježíš začíná mluvit bez obřadností.

"Místře, jen mluv, " pobídne ho Simon.

A Ježíš mluví se Simonem způsobem jak mezi sebou hovoří zákoníci. Tedy v příkladech.

"Jakýsi půjčovatel peněz měl dva dlužníky, Jen mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Poněvadž neměli, čím by zaplatili, prominul oběma dluh. Který z obou ho bude více milovati?"

"Myslím, že ten," odvětil Simon, jemuž více prominul."

"Dobře jsi odpověděl,"  řekl Ježíš.

Aby čtenář lépe porozuměl: dlužníci byli tak chudí, že neměli čím by dluh umořili, žádný majetek. Věřitel se mohl na nich hojit i tím, že je mohl dát zajmout, aby pro něj pracovali jako otroci a tím mu dluh kompenzovali podle jeho výše. Ale on jim jejich dluh prominul.

A Ježíš pokračoval dál:

"Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do domu tvého, vody na nohy jsi mi nepodal, však tato slzami smočila mé nohy a utřela je vlasy svými. Políbení jsi mi nedal, tato však vešla, nepřestala líbati mé nohy. Olejem sji nepomazal hlavy mé! Tato však dokonce balsámem pomazala nohy mé, a za odměnu, pravím tobě, odpouštějí se jí hříchy, četné její hříchy, neboť měla velkou lítost z lásky. Komu pak se méně odpouští, méně miluje."

Ježíš hovořil se Šimonem, ale zatím nepromluvil s hříšnicí ani slovo. Pak se k ní obrátil a řekl?

"Hříchy jsou ti odpuštěny."

Jaký to zásah do božích práv, myslí si farizejové.

"Co jest s tímto, že i hříchy prohlašuje za odpuštěny?"

Ježíš nechtěl vyprovokovat hádku a tak se neospravedlňoval. Byl totiž stále ještě hostem v domě Simonově. A tak se k ní obrátil znovu:

"Víra tvá tě spasila! Odejdi v pokoji. Ma´essalame!"

A v tom je i odpověď nepřátelům.  Ještě jednou použil právo na moc odpouštět hříchy, Hříchy byly totiž dluhy, o kterých mluvil v obraze se Simonem.

© Maura, 01/2011