Palestina je země obklopená pouštěmi. V pozadí západního pobřeží se táhne písčina, na jihu a na východě splývá země nepozorovaně s arabskou pouští. Pohoří je složeno z nesčetných kulatých nebo protáhklých vápencových hřbětů. A voda stéká s kamenitých vrcholků již za deště a mizí v trhlinách a rozsedlinách ...

A v této letní době ...

v které vyprávím příběh o vodě, voda stéká z  vrcholků už za deště a mizí v trhlinách a rozsedlinách. Ale od konce do října vůbec neprší. To už jsem popisovala v minulých kapitolách. V této letní době proniká kolem ležící pouště hlouběji a hlouběji do nitra země.

 

A zatímco vedro trvá měsíce, vody stále neubývá. Denně vanoucí západní větry přispívají vedle slunečního žáru značně k tomu, že půda vyprahne. Hroudy jsou potom také suché a drobivé, až se podobají starému popelu. Velké kapky prvních podzimních lijavců do nich nevniknou a rozbíjí se na kuličky, které se rozkutálejí a přitom obalí vrstvou velice jemného prachu. Z takové hloubky prýští jen poměrně řídké prameny a mají tak velké úvodí, že tečou po celé léto. Většina lidí se musí spokojit s dešťovou vodou ze studenější roční doby, jež se zachycuje do cisteren, tedy podzemních nádrží. Ale ani s touto vdodou vždycky nevystačí. SIlné lijavce vydají tolik vody, aby se cisterny naplnily.  Po málo deštivých zimách může nastat tak všeobecný nedostatek vody, že je tragičtější, než hlad. Lidé se museli často vystěhovat a uchýlit se do Jordánské prolákliny.

 

Víme, co znamená hynout žízní ...

Každý obyvatel Palestiny zkusí dříve nebo později, většinou však víckrát v životě sám na sobě, co to znamená hynout žízní. Proudění vláhy v těle se zastaví. Je hrozné, dostaví-li se s přibývající slabostí ještě zvýšené rozčilení. Jazyk nemá klid. Rty popraskají a naskočí na nich puchýře. Tak intenzivně cítíte, jakoby na vás něco z vašeho nitra doráželo a Arabové se snaží odvrátit svou mysl od tohoto stavu a dávají si do úst kámen. Po těchto zkušenostech a boji s žízní nejsem schopná do dnes vést pitný režim O)). Ale pak se vybičuje touha a instinkt po vodě pokud přijdou po cestě krajinou bez vody ke studni. Zurčení vody přivádí člověka úplně na pokraj zoufalství a přesto - vlhké výpary z tmavé studně už člověka dokáží osvěžit. A tak se nedivte, že v této zemi se nejen opěvují džbány s vínem, ale především džbány plné vody.

Smysl pro vodu ...

Za takových podmínek mívají lidé šestý smysl pro vodu. Voda se stane takovou životní nutností, že nemůže být ničím jiným nahrazena a proto chápeme, že staré židovské přísloví zní: "Jsi-li na cestě nucen vylíti buď láhev vody nebo láhev oleje, vylej raději olej." Čerpat vodu a pít vodu je jednou z hlavních činností. Volání : "Voda, voda!" zní celou zemí a jakmile takové volání zaslechneme, máme radost. Myslím, že když člověk sám na sobě pozná tyto krajnosti, které ho ohrozí, váží si více, po návratu obyčejných věcí, které se mu zdají jako zázrak: deštivé noci, zurčení lesních potůčků, bystřinek, krása studánek, jezírek i nádherných řek, linoucích se milovanou českou krajinou. My ani nemůžeme dost ocenit, že žijeme v takové zemi, jako je Česko, která skutečně oplývá medem a strdím. Ten, kdo nikdy neklečel u špinavé kaluže, zmirající žízní a váhá, zda se má nakazit nějakou nemocí, když se napije a nebo raději doufat, že najde vodu k pití, neumí docenit jedinou kapku čisté vody. A tak je to se vším. A proto nás Bible učí poznávat tyto věci a poměřovat je se současností. I to je další vzácná stránka čtení Bible a kdo chce, může z ní vytěžit cokoliv potřebuje. I smysl pro vodu a její krásu i dar i život samotný.

Celým Písmem se čerpá z podobenství těchto věcí

"Bůh je duši, čím je voda tělu." Lidé Východu naslouchají i dnes zcela jinak, než my, západní lidé, pokud Ezechiel mluví ve svém chvalozpěvu na Mesiášovu dobu o zátopách, který líčí opak toho, co bylo realitou.

Pramen vyprýští z chrámu

Pramen vyprýší z chrámu, voda vyrazí zpod prahu, přibývá ji a pak se promění v tok. Potoky a řeky země mají jinak vodu jen v horním toku, potom však vedrem vysychají a v písku zanikají. Tyto vody se pak stanou během toku novými a novými prameny. 1000 loktů odtud bude voda sahat až ke kotníkům, po dalších 1000 loktech až ke kolenům a po dalších ještě 1000 loktech až ke kotníkům. A po dalších tisíci loktech až ke kolenům. Pak bude proud tak hluboký, že se dá jen přeplavat. Na jeho břehu vyroste bezpočet stromů a vznikne krajina, kterou člověk může vidět na Nilu. Ale zatímco jindy řeky v poušti mizejí, tento proud doráží na poušť, která jindy život jen ničí. Tok míří až k Mrtvému moři, ležící v proláklině. Tam, kde se třpytí úžlabiny mezi chlumy vrstvami hořké soli, tam v žíravé vodě hyne veškerý život. Proud vody z chrámu promění vodu z Mrtvého moře v tak zdravou, že se dá pít. A v Mrtvém moři se objeví spousta ryb, po celém pobřeží vznikou rybářské vesnice. Proud dokonce zničí Mrtvé moře. Jen ty tůně, ty tůně, které nepojmou jeho vodu, zůstanou i nadále tím, čím byly: záhubou všeho živého. A u tohoto proudu už listí nepadá se stromů. Jejich vzácné ovoce dozrává každý měsíc po celý rok a člověk ho může jíst. Listí ze stromu jsou  pak lékem pro člověka.

A z Krista ...

Z Krista vychází tento proud milostí do světa hříchem zhynulého a omlazuje jej, co jej do sebe přijímá. Ježíš se dvakrát nazývá pramenem života, Po prvé, když rozmlouval se Samaritánkou, a v tomto rozhovoru šlo o jedinou duši, a po druhé pak v chrámu, kde šlo o osud veškerého lidu.

© Maura, 02/2011

https://www.youtube.com/watch?v=L8Co7IzOyhw&playnext=1&list=PLAE16636082C3BBAA

Horský vzduch čistý jak víno

ve větru stmívání

přináší borovou vůni

a ze všech míst zvony zní

 

Ticho stromů a bílý kámen

ve spánku objímá

to město až k bolesti krásné

co v srdci svém zeď má

 

R: Jeruzaléme ze zlata

z mědi a záře tajemství

pohleď i já jsem jeden z tónů

všech písní tvých

 

Jerušalajim šel zahav

vešel nechošet vešel or

halo lechol - širjájich

ani kinor

 

Smutek sedá na trh prázdný

a k vyschlým cisternám

jen lítost chodí starým městem

k hoře kde stával chrám

 

V jeskyních tisíc sluncí zhaslých

jen vítr rozdmýchá

nemohu jít k Mrtvému moři

nemohu jít do Jericha

 

R: Jeruzaléme ...

 

Ať mi jazyk můj na patro přilne

a ruce neslouží

když zapomenu tvoje jméno

budu pít hořkou vodu z kaluží

 

Jak sabra která vprostřed pouště

vždy znovu rozkvétá

tak budu já o tobě zpívat

Jeruzaléme ze zlata

 

R: Jeruzaléme ...

 

Tak málokdy a přece zázrak

zeď je zhroucená

Šofar volá na horu chrámu

na trh a k plným cisternám

 

V jeskyních tisíc sluncí září

až téměř nedýchám

a mohu jít k Mrtvému moři

a mohu jít do Jericha

 

R: Jeruzaléme ...