15. Doktor Stein podezírá Adama

Podali jsme si ruce, doktor Prát ho pochválil za pokus o verš a doktor Stein se k nám posadil.
„Dáte si kávu?“ zeptala se ho mladá servírka.
„Ano, se šlehačkou, spoustou cukru a zákusek ze šlehačkou,“ řekl.
„Ano. A někdo z vás si také ještě něco dá?“
„Dají,“ řekl doktro Stein, „a na mně. Koňaky, zákusky, kávy a vodu. Díky.“
„Tak, kde jsme skončili,“ řekl, když před nás postavila ta milá dáma objednávku.
„Na zdraví,“ řekl doktor Prát a přiťukli jsme si.
„Hlavně na vaši dizertaci. Zdá se, že jste to dobře dozjela.“
Přiťukli jsme si.
„Tak. Pan Luther, tak rozezlený, naštvaný, vydali ve Weittenbergu pamflet, a to roku 1543 „Von den Juden und ihren Lagen“ (O židech a jejich lžích) . “
„Tím se tedy vyznamenal. Ale on byl, chudák zakladatelem všech pranic, které se tak nějak znenadání v Evropě rozvinuly v třicetiletou válku,“ řekl Adam.
„A já bych to tak negenarizoval, pane, pane … . “
„Zapomněla jsem vás představit. To je pan Adam Melog, Adame, to je pan doktor Stein,“ řekla jsem.
„Melog? Vy musíte pocházet z hodně staré rodiny,“ řekl doktor Stein a zadíval se na něho.
„Starší, než tušíte,“ řekl Adam a stiskl mu ruku.“
„Melog. Hm, v žádné kronice jsem takové jméno . . . “
„Na tom nesejde,“ přerušila jsem ho, „tatínek taky takové jméno nezná.“
„Byli jsme bezvýznamní, proto se o nás nikdy nepsalo,“ řekl Adam skromně.
„Kolego, nerozebírejte našeho přítele a bavme se k věci,“ napomenul ho doktor Prát a Adam se sebevědomě usmál.

Doktor Prát se na něho podíval trochu ironicky.
„Tak se mi zdá, že naše křehká, ale učenná přítelkyně má na vás šém, že ano, pane Melogu,“ zdůraznil jeho jméno.
„A co to je?“ ulekl se Adam a pak se na něho nevinně podíval a řekl:“ Šém? To jsem nikdy neslyšel.“
Doktor Stein si odkašlal a očima napomenul doktora Práta, aby se přestal hádat s Adamem, že to nemá cenu.
„Tak tedy, pan Luther, jako první v tehdy už celkem moderní Evropě, tímto pamfletem napsal první dílo moderního antisemitismu,“ řekl Adam, „a udělal opravdu velký krok k holokaustu,“ dodal doktor Stein.
„Kolego, vy přeháníte,“ zavrtěl hlavou doktor Prát.
„Nejdřív zapalte synagoy, a to co zůstane by mělo být utopeno v bahně, hlásil Lurher do světa, aby tam nikdo nikdy nemohl nic po Židech najít, ani kámen, ani popel,“ hřímal doktor Stein a lidé se po něm ohlíželi.
„Kolego, nenechávejte se tak unášet,“ zašeptal doktor Prát a očima ukázal na vyděšené osazenstvo kavárny.
„Luther se však nespokojil jen s pamflety, ale zasadil se o to, aby v roce 1537 byli Židé vyhnáni ze Saska, v roce 1543 dokonce přemlouvat bradeburgského kurfiřta, aby je vyhnal ze země. A pak s nimi zatočil i Karel V,“ řekl tišeji doktor Stein ke mně.
„Ale pak se stal obrat,“ řekla jsem.
„Ano, máte pravdu. Najednou Karel V. prozřel a zjistil, že mu mohou být užitečnými spojenci a dokonce se jich ujala i katolická šlechta, protože našla v nich spojence proti prostestanským nepřátelům.“
„Ta, a teď to u asi chápu,“ zvolala jsem a lidé se opět otočili.
„Jasně, jasně,“ zašeptal Adam a udělal uklidňující gesto na lidi, kteří se začali zajímat, o čem se asi bavíme, „jsme herci, zkoušímne si role,“ řekl na omluvu a doktor Stein se rozesmál, napil se koňaku vyměnil si pohled s doktorem Prátem. Něco jim bylo jasné, co mně jasné ani za mák nebylo.
„A proto v Augšpurku se dohodlo, na tom slavném sněmu, že církevních států se nebude týkat jeho základní ustanovení, cuius regio, eius religio, tedy že nábožetsví se stanoví podle víry knížete a to umožnilo Židům zůstat v Německu.“
„Na tohle dojeli čeští stavové,“ povzdechla jsem si.
„Správně. Ale až o několik let později, když se začaly bořit protestatské chrámy a bránilo se poddaným aby pěstovali protestantskou víru, i když jejich pán je prostestant. To se pak obrátilo opravdu nevídaným směrem.“
„A Židé se v synagogách modlili za úspěch císařské armády a cpali do nich peníze a proviant. A tak na obzoru se objevil nový a důležitý židovský recept na přežití,“ doplnil Adam.
Ale už se setmělo a tak jsme se všichni rozloučili.