Když padaly hvězdy. část 11.
XI.
Byl to důkaz lásky, v kterou jsem zase tak moc nevěřila, ale nyní, když jsem zamyslela nad vším, co pro mne Robert udělal, byla jsem v rozpacích, co jsem si to o něm jen dřív myslela. Nebylo to kvůli mé indispozici, že by se něčeho zalekl, ale miloval mne od počátku. Můj první manžel mi snad vzal všechno, co má cítit žena k muži, a tak jsem se nedokázala otevřít. Možná, že to Robert chápal víc, než já. Proč jsem si Pavla vzala? Protože jsem si myslela, že ho miluji, ale nemilovala jsem ho tak, jak se patřilo, nedávala jsem mu žádné důkazy mé lásky a neměli jsme spolu děti. Byla jsem příliš zaujatá svou prací, a to jsem ještě dostudovávala v manželství. Možná, že pochopil, že jsem sobecká, a to jsem tedy byla. Robert to všechno ví a tak se snaží mne změnit. On, který je starší, který také neprošel v manželství růžovou zahradou a který, možná po těch zkušenostech mne chtěl změnit, což se mu daří. Nikdy o tom se mnou nemluvil. Prostě si jen tak hrál, aby mne probral.
Na byt jsme jeli podívat a byla jsem nadšená. Bála jsem se na něco sáhnout a něco říci, aby to nebylo nějak banální. Necítila jsem se dobře vedle takových darů a napadlo mne, jak v tom všem budu žít.
„Tak co tomu říkáš, Ilono?“
„Je to nádherné. Ale moc velké.“
„Neboj se, sehnal jsem paní na úklid. Tebe rozhodně nenechám čistit okna a tahat nábytek. S tím je konec.“
„Ty si myslíš, že se to může vrátit?“ zeptala jsem se.
„No, to si nemyslím, to vím. Ale neboj se, máš nejlepšího lékaře a ten bude se mnou konzultovat. Podívej, mě je jasné, Ilono, že jsi před tím žila jak kaskadér. Těžko se budeš přizpůsobovat novému životu, který ti jako manžel nabízím a já na tom trvám, protože tě miluji a chci se s tebou dožít vysokého stáří. Tak mně poslouchej a přizpůsob se. Já ti s tím budu pomáhat. Ale zapomeň na to, že se budeš moci vrátit do svého zaběhaného stylu. Ten tu vůbec nic nepřinesl, kromě infarktu, který sice nebyl rozsáhlý, ale jizva tam je. Takže, je ti to jasné?
„Jasné,“ řekla jsem a uvědomila jsem si, že se všechno změní a sbohem má svobodo.
Když odjel do špitálu, sedla jsem si do křesla a přemýšlela jsem, jak se změnit. Neměla jsem žádný příklad od matky a z mé rodiny, v které jsem vyrůstala a které jsem se chtěla zbavit mým sňatkem s Pavlem.
A proto chtěl Robert, abychom zapomněli na to, co jsme před podzimem prožili a nastavil podmínky pro změnu, která nebyla snadná ani pro něho a ani pro mne. Je má láska k němu ta správná? Pomyslela jsem si a než se mi to podařilo analyzovat, někdo zazvonil.
Šla jsem ke dveřím.
„Otevřete, jsem pomocnice v domácnosti.“
Otevřela jsem a ve dveřích stála starší paní, pěkné oblečená a u novou měla koš, zřejmě s nějakými přípravky.
„Pan doktor mne kontaktoval, takže vám budu chodit každých deset dní uklízet. Zařizovali jsme spolu tento byt, když jste byla v nemocnici.“
„A jak se jmenujete,“ zeptala jsem.
„Debora Rychterová.“
„Já se jmenuji Ilona Schoenttnerová. Pojďte dál.“
Uvolnila jsem ji místo.
Prohlédla si místnosti a zkonstatovala, že alespoň vyluxuje koberce a otevře ventilačky. A prádlo budeme dávat do koše, který je v koupelně. Vy nesmíte nic fyzického dělat, alespoň měsíc a budu vám dělat doprovod k lékaři. Dostala jsem už harmonogram návštěv.
„Teda, Roberte, ty jsi organizátor. Děkuji ti,“ pomyslela jsem si.
„Takže vážená paní, zítra v osm si pro vás přijdu. Až budete hotová, zavedu vás do parku, tam se projdeme, půjdeme něco nakoupit a vrátíme se domů a připravíme jídlo na večeři.“
„Souhlasím,“ usmála jsem se.
Pomyslela jsem si, že Robert má po skončení podzimních příběhů něco připraveného na zimu. Vždyť to dělá i kvůli sobě. Chce mít místo zpackaného manželství, v kterém tak dlouho žil, pěkný život. Chápu ho a já to dokážu, protože ho miluji.
Doktor mi po prohlídce řekl, že jsem docela v pořádku, ale musím být opatrná. Hlavně na stresy a konflikty. Jinak mohu pracovat jako dřív, ale chodit dřív spát. Dokonce mi nezakázal kávu a o kouření nemluvil tak razantně, jak jsem to očekávala.
„Musíte se dostat zase zpět do života.“
Měl pravdu. To, co jsem prožívala bylo něco jako život po smrti. Ale Robert mne vyvede zpět z těch temnot. Uvědomila jsem si, že můj život, mé štěstí a láska je v jeho rukou, ale nesmím na něm viset. Musíme být jeden pro druhého zajímaví. Jak to mám udělat? Celou dobu jsem byla v jeho režii a teď bych měla režírovat sama sebe.