III. Rozhodování není vždycky snadné
Vzala jsem si volno z práce a vypravila se za svou paní doktorkou. Celé roky, co prožívám ten problém, se mi vždycky věnovala. Nyní sedíme proti sobě a ona se mi dívá do očí. Řekla jsem ji všechno, co cítím, co si myslím, co se stalo a proč to chci zkusit znovu.
„A to jen kvůli té příhodě? Není ti dvacet, v tvém věku je to přeci jen riziko. I když si myslím, že rodí i starší ženy. A ty jsi zdravotně v pořádku. Co jsi mi tu řekla, je sice zajímavé, ale zase ne tak něco extra, abys kvůli tomu dělala nějaká zbrklá rozhodnutí. Rozmysli si to ještě, děvče.“
„Asi mi nerozumíš, já jsem si uvědomila, že jsem neudělala všechno, co jsem mohla, že jsem prostě rezignovala. A ani se necítím ohrožená nějakou ženou. Zatím o tom Olda nemluvil, chová se dobře, a když jsem mu řekla, že bychom to mohli ještě zkusit, myslím, že nebyl tak docela proti.“
„No, tak dobře, dobře. Přijď za měsíc. Něco ti předepíši a ber to prosím tě. Ničeho se neboj. Některé věci v životě jsou mezi nebem a zemí, nebudu ti dávat zbytečné naděje.“
Odešla jsem docela spokojená. Jakoby se obrátil v deníku popsaný list a začalo něco nového. V lékárně jsem si vyzvedla léky a šla domů. Kupodivu Olda byl taky doma.
„Ty jsi nebyla v práci?“ zeptal se, „volal jsem ti, řekli mi, že máš volno.“
„Byla jsem u doktorky,“ řekla jsem a v lékárně. Mám přijít za měsíc.“
„Fajn, takže ses rozhodla. To jsem rád,“ řekl jen, „udělám kafe. Dáš si?“
„Dám,“ řekla jsem a vyndala jsem dva šálky.
„Rád bych ti něco řekl, jen nevím, jestli se nebudeš zlobit. To bych nerad.“
„Klidně mluv,“ povzbudila jsem ho.
„Přemýšlel jsem, že bychom měli v životě něco změnit. Ne, že bych nebyl spokojený, zvláště teď, když jsi se tak rozhodla, nebo my jsme se rozhodli podstoupit to rodičovství.“
„Já jsem taky tak přemýšlela,“ řekla jsem.
„Fajn, že jsme na tom stejně. Ten věčný stereotyp mně začal zmáhat. Co kdybychom si našli jiné bydlení? Je tu spousta prachu, kraválu z toho parkoviště, jde mi to na nervy, přiznávám. A možná, že předám vedení podniku. Už mně to nebaví. Máme docela slušný kapitál. Napadlo mne, že se dám do průzkumu, co se kde prodává, v klidném prostředí, pokud by se nám s tím dítětem podařilo, může vyrůstat v jiném místě.“
„A našel jsi něco?“ zeptala jsem se.
„Našel, podívej se,“ řekl a vytáhl fotky, Dům u Tří lip, byl jsem se tam podívat s naší architektkou. To víš, neodvážil jsem se o něčem rozhodovat sám, v nemovitostech se moc nevyznám. Co na to říkáš?“
Jestli je Bůh na nebi, pomyslela jsem si, pak teda zapracoval. Mám mu to říci? Třeba by mu došlo, proč jsem se vrátila tak zdrcená z výletu, a myslel by si, že jsem se pro dítě rozhodla právě proto, co jsem dozvěděla, že tam byl s jinou ženou.
„Je úžasný. Ale nevidím ho poprvé. „
„Jak to?“ zeptal se udiveně.
„Jednou ti to řeknu. Nenaléhej na mně, prosím tě.“
Zasmál se.
„Ale ta paní, co tam bydlí, se chce stěhovat.“
„Fajn, tak to zařiď. Souhlasím.“
Pokývl hlavou a pak jsme se objali. Zase to mezi námi začíná dobře klapat. A já nemám najednou z ničeho strach. Je dobrý organizátor, já ne. Všechno se vysvětlí, jen člověk nesmí na nic tlačit a nedělat zbytečné problémy.