Taková nudná, deštivá neděle
Taková nudná, deštivá neděle
Z pootevřeného okna šel do pracovny komisaře Alexandra Gráfa chlad. Už druhý den prší a teplota vzduchu klesla od minulého týdne o deset stupňů. Z jedné strany byl docela rád, že se ochladilo, protože vedra byla úmorná a on za dva měsíce přibral dvě kila. Hned mu to Vlasta střelila – neroste ti trochu břicho? – a její úsměv ho zbytečně vydráždil. Vždyť je to pravda. Každý rychlejší pohyb znásoboval obtížné pocení a únavu, nic z něho neměl. Vlasta byla uražená, a ten večer už nepřišla, i když si plánovali večeři při jedné svíčce a večeři. Přiznal si, že mu to nevadí, protože už měl asi tři dny v trezoru případ, o který nikdo nestál.
Přesně v 18,00 hodin dne 12. 8. 2009 byla nahlášena, již dva dny pohřešovaná Anna Jílková, narozená 23. 10. 1974 v Berouně, toho času zaměstnána na Finančním úřadě, Praha 4, v oddělení Daně z nemovitostí. Dále se o ní v protokolech píše, že žila sama v domě po rodičích, že pronajímala dvě pokoje příležitostným účastníkům konferencí, že vedla pěknou domácnost, starala se o velkou zahradu a se sousedy dobře vycházela. Jinak byla tichá, moc toho nenamluvila a žila si jen tak pro sebe. Při prohlídce jejího obydlí i zahrady se našly peníze v hotovosti ve výši 100 000 Kč a tajná schránka se starožitnými šperky s odhadní hodnotou 300 000 korun českých. Čísla na bankovkách neodpovídaly číslům bankovek, které by pocházely z trestných činů. Šperky, jak zjistil dále jeho předchozí kolega, nepatřily k žádné kolekci, po které by kdokoliv pátral a byly to originály z let 1920 – 1950, ručně vyrobené v Praze. Dále: zpráva tvrdí, že pohřešovanou osobu nahlásila paní Kamila Klímová, nar. 3. 11. 1936 která, docházela k pohřešované uklízet a pomáhat v domácích pracích, protože měla o ní důvodnou obavu, že se jí něco stalo. Byla totiž vždycky přesná, nikdy nic nedlužila a co slíbila, to splnila. Ten den, kdy nahlásila pohřešování, měla přijít vařit na večer, protože paní Anna čekala hosty a chtěla připravit skromnou, ale chutnou večeři, takové to domácí pohoštění. Šla ještě koupit nějaké koření do specializované prodejny, ale nevrátila se. Pohřešující ji šla hledat a vyptávala se, zda ji někdo neviděl, protože měla pořád takové zlé tušení. Vrátila se domů, čekala, ale nevrátila se ani Anna a ani nepřijeli pozvaní hosté. Ve spise nebyl uložený jejich seznam, jen se dalo dále vyvodit z výslechu paní Klímové, že jich mělo být deset. Odkud však měli přijet, jací lidé to byli, čím se zabývali a jaká pouta je vázala s paní Annou, to se nedověděl z žádného dalšího textu.
Ve spise byla uložena údajná fotografie paní Anny Jílkové, ale nikdo ji na té fotografii nepoznával, tedy nepotvrdil její totožnost. Když se ptali, jak tedy vlastně vypadala, tak každý řekl – normálně, no.
Doklady ze zaměstnání z archivu nic o ní nevypovídaly, co by přiblížilo její totožnost. Zdravotní pojišťovna také nic k její totožnosti nesdělila. Nikdy ji neviděli a neměli její fotografii. Její jméno nebylo zaznamenáno ani mezi podezřelými. Takže, zmizela a před zmizením, jakoby neexistovala.
Případ byl odložen. Paní Anna Jílková byla stažena i z pohřešovaných osob, Nikdo jiný, než paní Kamila Klímová ji nepohřešoval. Zaměstnavatel ukončil její pracovní úvazek.
Komisař Gráf protáhl a zadíval do oka, za nímž stále mrholilo. To je teda zase případ, pomyslel si a oči se mu začaly klížit. Neodolával nikdy únavě, a proto se natáhl na otoman a usnul.