Svědomí
13.07.2008 10:50
Svědomí
13. 09. 2007 01:41
Svědomí
" Tak vám zase přijel vnuk ?" zeptala se paní Šťastná přes plot, když šla z nákupu a uviděla paní Jiráskovou, jak věší v plném červencovém slunci na šňůry bílé košile.
" To víte, jezdí sem rád," odpověděla a nedala se rušit od práce.
" To už bude hotovej pan doktor, že ?"
" No, ještě jeden rok."
Paní Šťastná líčila na Miroslava už nějakou dobu. Rodina Jiráskova, podle jejího pozorování a mínění, si dobře stála a měla slušnou pověst. Však Hanička , jak paní Šťastná stále vykládala, byla úzkostlivě vychovaná a i když neoplývala vzděláním a krásou, byla to hodná holka........
Miroslav měl jiné plány ! Udělat si v zahraničí specializaci a praxi. Ženit se ? Mít závazky ? K smíchu.
Objevil se na zápraží.
" Babi, není tam nějaká košile suchá ? Potřeboval bych zajet na nádraží, mám tam balík s knihami."
" Á, mladý pan doktor," zašveholila paní Šťastná a pokývala přátelsky hlavou.
" Dobrý den, jak se má Hanka ?"
" To víte, má prázdniny a tak se nudí. Kamarádky jí odjely k moři a o hochy se ona moc nezajímá. Nejraději by si pořád četla a nebo vyšívala."
Miroslav však nenabídl společnost a tak se paní Šťastná vydala zklamaně k domovu. Jaká to byla příležitost.
No, jaká to byla příležitost pro Miroslava si konečně, bez afektu, promluvit o následcích trochu nevázaného večírku, do kterého se Hanka připletla, když ho náhodou potkala při procházce městem.
Nechala se pozvat, vymklo se to kontrole zúčastněných.
Když mu potom sdělila s pláčem, že je těhotná, jí řekl, že to určitě nebylo s ním, že jich bylo víc a že ať radši drží hubu, nebo řekne všem, jaká je děvka.
A u Hanky zapracovalo maloměstské vědomí "dobré pověsti" a tak mlčela.
Miroslav to přesně věděl, že tohle u ní zabere. Konečně, stejně by tomu nikdo neuvěřil a babička by si už z drbnami poradila.
Nebe bylo krásně modré a den jako vymalovaný. Prádlo se bělilo a z oken domů se linula vůně obědů. Záclony v oknech povlávaly v mírném větru a všude byl slyšet ptačí zpěv.
Babička si sedla na lavičku a dívala se do zahrádky, jak rostou a kvetou její květiny, které s takovou pečlivostí opatrovala a dávala do váz na starodávné stolky. Byla to rodinná tradice, vždycky se pěstovaly generaci po generaci stejné druhy.
Miroslav postavil motorku u stěny budovy malého nádraží a šel dovnitř. Zavonělo lepidlo, šmír a všelijaké jiné vůně nádražní budovy.
" No né, koho tu vidím ?" zahlaholila dívka u pokladny.
" Ahoj, Šárko." Miroslav byl trochu zaražený, neřekla, že tu pracuje.
" Já myslel, že studuješ v Praze ," řekl lehkým tónem.
" Jsem tu na brigádě, potřebuji si něco vydělat a babka se přimluvila. Co Hanka ?"
" Co by Hanka ?"
" Já myslela, že spolu chodíte."
" Ne, nechodíme, nechtěla mne," řekl.
" No, to mi tak neřekla, asi v tom nemá jasno. Tenkrát se mi zdálo, že se do tebe zamilovala a pořádně."
" Ale pak si to rozmyslela. Ty, já tu mám nějakou zásilku. Nemůžeš mi ji vydat ?"
" Jasan." Řekla a vyšla z kanceláře.
Pěkná holka, pomyslel si.
Šel za ní a pak se opřel o rám dveří.
" Víš co ? Už to nebudeme rozebírat. To se prostě stane. Moc mne to mrzí. Potřebuji se teď soustředit na zkoušky a je to moc důležité, abych je po prázdninách udělal."
" Jasně, nebudeme o tom mluvit, vždyť Hanka se taky zlobí, když se jí na něco zeptám."
Naložil si balík na motorku a odjel zpátky domů. Měl špatnou náladu. Situace je na nejlepší cestě, aby to všechno prasklo a pak ta ostuda.
" Máš nějaké starosti, vid," řekla babička a pohladila ho po rameni.
" Musím se začít učit."
" Tak si zalez nahoru . nebudu tě rušit."
Otevřel si okno, otevřel skripta a nemohl se soustředit. Šárka ho pořádně nahlodala. Kdyby se ty dvě domluvily, tak se všichni dozví o jeho opravdovém životě, jak neudělal pár zkoušek, jak se věnuje spíš zábavě než škole a jak se za něj musí přimlouvat asistentka, s kterou udržuje intimní vztah, aby vůbec prolezl. Doma ne něho není čas, věří se tomu, co říká, protože je už dospělý a musí vědět, co se patří a nepatří.
Zavřel skripta a všechna radost z něho vyprchala. Cítil se vinen, měl pocit hnusu nad sebou i nad pokrytectvím lidí, ale sám se cítil být tím největším pokrytcem.
Vzal si to, co se nabízelo. A pak nabídl, opilou Hanku, jiným. Možná, ani si to všechno nepamatuje. A on také ne, co se vlastně stalo. Zabořil hlavu do dlaní a poléval ho stud, strach, lítost a bolest.
" Miroušku, nechceš nic ? Já jdu na odpolední do kostela."
" Půjdu s tebou," řekl náhle a seběhl ze schodů.
" Jako malý chlapec si zpíval na kůru. Vzpomínáš ?"
" Kde jsou ty časy," zašeptal a hned by všechno vrátil zpět.
" No, třeba pan farář dovolí, abys sis to zopakoval. Není o mnoho starší, než ty, třeba byste si porozuměli."
Třeba by on mi pomohl se ve všem tom zmatku vyznat, pomyslel si Miroslav.
Když šli po náměstí, zdálo se mu, že zahlédl Hanku, jak jde s matkou do obchodu.
" Kam se díváš ?"
" Ale myslel jsem, že tam jde Hanka."
" Miroušku, za tou se neohlížej. Nestojí za to. Ty máš na víc, to děvče něčím prošlo a je po ní veta. " "
" Jak, veta ?"
" Myslím , že něco s někým měla a že byla na potratu. To se pozná. Vždycky to byla taková pěkná veselá holka a najednou se ti tak změnila. Bude těžké, aby někoho chytila a už má pomalu věk si najít mládence. Ale až bude muset říci pravdu, že někoho měla, tak se na ní každý tady vykašle. Jsme trochu staromódní lidi. A navíc, Šťastní nejsou žádná boháči. Nakonec holka zakysne někde na pokladně v Delvitě a bude mít po životě. "
" To snad, babi, nemyslíš vážně ?"
" Lidi jsou zlí a tady je děvčat, z kterých se dá vybírat. Třeba Hančina kamarádka, Slávka Podvalová, medička. Je pěkná, šikovná, už se jí chystá místo na ambulanci, starý doktor si ji vezme na praxi."[/o]
[o] Taky tam byla, pomyslel si a nic se jí nestane. Nikdo tomu nebude chtít uvěřit. Prostě, má zajištěnou budoucnost. A jaká je to potvora. A Hanka ? Hodná holka. Trochu hloupá, ale hodná.
" Babi, babi, máme jednadvacáté století." Upozornil jí skoro nevrle.
" Na tom se nic nemění, tyhle věci platí, protože jsou správné a praktické. Žena musí na sebe dbát, protože je budoucí matka. Ženské city jsou jemné a muži jim moc nerozumí. Mladá dívka si musí sama ohlídat svou nevinnost a věnovat ji tomu, kdo ji miluje a kdo bude k ní hodný, plný porozumění a laskavosti. Je to tak a ne jinak. Ať je století jaké chce. Vždycky je to stejné. A nakonec, co to vykládám budoucímu lékaři. ."
Babička se najednou zastavila a podívala se udiveně na Miroslava. [/o]
" Ty jsi něco vyvedl, že ?"
Zaváhal, jestli to má říci jedinému člověku, ke kterému měl opravdu veškerou důvěru. Ale bál se, že by se babička zlobila a nebo ho dokonce vyhnala.
" Řekni mi popravdě, co se stalo."
Tichým hlasem jí vyprávěl svůj příběh a čím se více blížil k tomu nejdůležitějšímu, tím více střízlivěl v tom minulém přesvědčení, že se nic nestalo, že to byla legrace a že byli všichni opilí a vlastně neví, co se stalo. Babička mlčela. Nepobízela ho v ničem a tak vyprávěl dál o tom baru a jak Hanku svedl pod slibem, že jí má od dětství rád a že s ní bude chodit a jak ji pak, zřejmě podhodil svým spolužákům, protože už nevěděl, co dělá..
Neopověděla. Šla vedle něho, o něco starší, o něco shrbenější, hluboce dotčená tím příběhem a zklamaná chlapcem, který pro ni tolik znamenal.
" Babi, co mám dělat ?" zeptal se sklíčeně, když viděl, jak se najednou celá změnila.
" Chceš být lékařem a ubližuješ lidem. Nevím, jak si mám srovnat v hlavě. Když se přiznáš, Hančin otec půjde na policii a máš po studiích. "
" Půjdu za ní a dám to do pořádku."
" A myslíš si, že je to tak jednoduché ? Ta holka si prošla peklem. Copak je to jednoduché ztratit dítě v takovém věku ? A neříká ti to o ní dost, že mlčela ?"
" Pohrozil jsem jí," přiznal se.
" To je ještě lepší. Víš co ? Sbal se a odjeď odsud a víc se ke mně nevracej- Myslela jsem si, že dožiji klidného stáří, ale dnešní den mi vzal úplně chuť do života. Byl jsi pro mne vším, chlapče, byla jsem tak pyšná, čeho jsi dosáhl, v tom kostele jsem se za tebe tolik namodlila, před každou tvou zkouškou jsem skoro nespala. Ty prostě nemáš svědomí, morálku, proboha, pojď radši zpátky, vždyť se ani Pánubohu nemohu podívat do tváře.""
Večer se sbalil a odjel. Ani se s ním nerozloučila.
Ráno ji našla sousedka ležet v zahradě. Zavolal záchranku, ale už jí nikdo nevzkřísil. Puklo jí srdce.
Na pohřbu se poprvé setkali. Hanka mu podala ruku a tiše mu popřála soustrast. Nikdy v životě mu nebylo hůř. Chtěl ji nějak oslovit, ale viděl, že se zavěsila do nějakého muže a ten jí hladil po ruce, protože plakala.
" Ach. chlapče, taková ztráta. Kdo by to řekl, že to s ní půjde tak rychle ? Neměl jsi odjíždět, nemuselo se to stát. A Hanka, ta hodně plakala, když se to dozvěděla."
Možná proto, řekl si Miroslav, že jí přišlo líto, že její dítě nemá ani hrob.
Začalo poprchávat . Pohřební hosté se pomalu brali ze hřbitova. Miroslav ještě zůstal- Stál nad hrobem své babičky a sepjal ruce.
" Babičko, odpust mi," zašeptal.
Ale necítil v srdci žádnou odpověď.
" To víte, jezdí sem rád," odpověděla a nedala se rušit od práce.
" To už bude hotovej pan doktor, že ?"
" No, ještě jeden rok."
Paní Šťastná líčila na Miroslava už nějakou dobu. Rodina Jiráskova, podle jejího pozorování a mínění, si dobře stála a měla slušnou pověst. Však Hanička , jak paní Šťastná stále vykládala, byla úzkostlivě vychovaná a i když neoplývala vzděláním a krásou, byla to hodná holka........
Miroslav měl jiné plány ! Udělat si v zahraničí specializaci a praxi. Ženit se ? Mít závazky ? K smíchu.
Objevil se na zápraží.
" Babi, není tam nějaká košile suchá ? Potřeboval bych zajet na nádraží, mám tam balík s knihami."
" Á, mladý pan doktor," zašveholila paní Šťastná a pokývala přátelsky hlavou.
" Dobrý den, jak se má Hanka ?"
" To víte, má prázdniny a tak se nudí. Kamarádky jí odjely k moři a o hochy se ona moc nezajímá. Nejraději by si pořád četla a nebo vyšívala."
Miroslav však nenabídl společnost a tak se paní Šťastná vydala zklamaně k domovu. Jaká to byla příležitost.
No, jaká to byla příležitost pro Miroslava si konečně, bez afektu, promluvit o následcích trochu nevázaného večírku, do kterého se Hanka připletla, když ho náhodou potkala při procházce městem.
Nechala se pozvat, vymklo se to kontrole zúčastněných.
Když mu potom sdělila s pláčem, že je těhotná, jí řekl, že to určitě nebylo s ním, že jich bylo víc a že ať radši drží hubu, nebo řekne všem, jaká je děvka.
A u Hanky zapracovalo maloměstské vědomí "dobré pověsti" a tak mlčela.
Miroslav to přesně věděl, že tohle u ní zabere. Konečně, stejně by tomu nikdo neuvěřil a babička by si už z drbnami poradila.
Nebe bylo krásně modré a den jako vymalovaný. Prádlo se bělilo a z oken domů se linula vůně obědů. Záclony v oknech povlávaly v mírném větru a všude byl slyšet ptačí zpěv.
Babička si sedla na lavičku a dívala se do zahrádky, jak rostou a kvetou její květiny, které s takovou pečlivostí opatrovala a dávala do váz na starodávné stolky. Byla to rodinná tradice, vždycky se pěstovaly generaci po generaci stejné druhy.
Miroslav postavil motorku u stěny budovy malého nádraží a šel dovnitř. Zavonělo lepidlo, šmír a všelijaké jiné vůně nádražní budovy.
" No né, koho tu vidím ?" zahlaholila dívka u pokladny.
" Ahoj, Šárko." Miroslav byl trochu zaražený, neřekla, že tu pracuje.
" Já myslel, že studuješ v Praze ," řekl lehkým tónem.
" Jsem tu na brigádě, potřebuji si něco vydělat a babka se přimluvila. Co Hanka ?"
" Co by Hanka ?"
" Já myslela, že spolu chodíte."
" Ne, nechodíme, nechtěla mne," řekl.
" No, to mi tak neřekla, asi v tom nemá jasno. Tenkrát se mi zdálo, že se do tebe zamilovala a pořádně."
" Ale pak si to rozmyslela. Ty, já tu mám nějakou zásilku. Nemůžeš mi ji vydat ?"
" Jasan." Řekla a vyšla z kanceláře.
Pěkná holka, pomyslel si.
Šel za ní a pak se opřel o rám dveří.
" Víš co ? Už to nebudeme rozebírat. To se prostě stane. Moc mne to mrzí. Potřebuji se teď soustředit na zkoušky a je to moc důležité, abych je po prázdninách udělal."
" Jasně, nebudeme o tom mluvit, vždyť Hanka se taky zlobí, když se jí na něco zeptám."
Naložil si balík na motorku a odjel zpátky domů. Měl špatnou náladu. Situace je na nejlepší cestě, aby to všechno prasklo a pak ta ostuda.
" Máš nějaké starosti, vid," řekla babička a pohladila ho po rameni.
" Musím se začít učit."
" Tak si zalez nahoru . nebudu tě rušit."
Otevřel si okno, otevřel skripta a nemohl se soustředit. Šárka ho pořádně nahlodala. Kdyby se ty dvě domluvily, tak se všichni dozví o jeho opravdovém životě, jak neudělal pár zkoušek, jak se věnuje spíš zábavě než škole a jak se za něj musí přimlouvat asistentka, s kterou udržuje intimní vztah, aby vůbec prolezl. Doma ne něho není čas, věří se tomu, co říká, protože je už dospělý a musí vědět, co se patří a nepatří.
Zavřel skripta a všechna radost z něho vyprchala. Cítil se vinen, měl pocit hnusu nad sebou i nad pokrytectvím lidí, ale sám se cítil být tím největším pokrytcem.
Vzal si to, co se nabízelo. A pak nabídl, opilou Hanku, jiným. Možná, ani si to všechno nepamatuje. A on také ne, co se vlastně stalo. Zabořil hlavu do dlaní a poléval ho stud, strach, lítost a bolest.
" Miroušku, nechceš nic ? Já jdu na odpolední do kostela."
" Půjdu s tebou," řekl náhle a seběhl ze schodů.
" Jako malý chlapec si zpíval na kůru. Vzpomínáš ?"
" Kde jsou ty časy," zašeptal a hned by všechno vrátil zpět.
" No, třeba pan farář dovolí, abys sis to zopakoval. Není o mnoho starší, než ty, třeba byste si porozuměli."
Třeba by on mi pomohl se ve všem tom zmatku vyznat, pomyslel si Miroslav.
Když šli po náměstí, zdálo se mu, že zahlédl Hanku, jak jde s matkou do obchodu.
" Kam se díváš ?"
" Ale myslel jsem, že tam jde Hanka."
" Miroušku, za tou se neohlížej. Nestojí za to. Ty máš na víc, to děvče něčím prošlo a je po ní veta. " "
" Jak, veta ?"
" Myslím , že něco s někým měla a že byla na potratu. To se pozná. Vždycky to byla taková pěkná veselá holka a najednou se ti tak změnila. Bude těžké, aby někoho chytila a už má pomalu věk si najít mládence. Ale až bude muset říci pravdu, že někoho měla, tak se na ní každý tady vykašle. Jsme trochu staromódní lidi. A navíc, Šťastní nejsou žádná boháči. Nakonec holka zakysne někde na pokladně v Delvitě a bude mít po životě. "
" To snad, babi, nemyslíš vážně ?"
" Lidi jsou zlí a tady je děvčat, z kterých se dá vybírat. Třeba Hančina kamarádka, Slávka Podvalová, medička. Je pěkná, šikovná, už se jí chystá místo na ambulanci, starý doktor si ji vezme na praxi."[/o]
[o] Taky tam byla, pomyslel si a nic se jí nestane. Nikdo tomu nebude chtít uvěřit. Prostě, má zajištěnou budoucnost. A jaká je to potvora. A Hanka ? Hodná holka. Trochu hloupá, ale hodná.
" Babi, babi, máme jednadvacáté století." Upozornil jí skoro nevrle.
" Na tom se nic nemění, tyhle věci platí, protože jsou správné a praktické. Žena musí na sebe dbát, protože je budoucí matka. Ženské city jsou jemné a muži jim moc nerozumí. Mladá dívka si musí sama ohlídat svou nevinnost a věnovat ji tomu, kdo ji miluje a kdo bude k ní hodný, plný porozumění a laskavosti. Je to tak a ne jinak. Ať je století jaké chce. Vždycky je to stejné. A nakonec, co to vykládám budoucímu lékaři. ."
Babička se najednou zastavila a podívala se udiveně na Miroslava. [/o]
" Ty jsi něco vyvedl, že ?"
Zaváhal, jestli to má říci jedinému člověku, ke kterému měl opravdu veškerou důvěru. Ale bál se, že by se babička zlobila a nebo ho dokonce vyhnala.
" Řekni mi popravdě, co se stalo."
Tichým hlasem jí vyprávěl svůj příběh a čím se více blížil k tomu nejdůležitějšímu, tím více střízlivěl v tom minulém přesvědčení, že se nic nestalo, že to byla legrace a že byli všichni opilí a vlastně neví, co se stalo. Babička mlčela. Nepobízela ho v ničem a tak vyprávěl dál o tom baru a jak Hanku svedl pod slibem, že jí má od dětství rád a že s ní bude chodit a jak ji pak, zřejmě podhodil svým spolužákům, protože už nevěděl, co dělá..
Neopověděla. Šla vedle něho, o něco starší, o něco shrbenější, hluboce dotčená tím příběhem a zklamaná chlapcem, který pro ni tolik znamenal.
" Babi, co mám dělat ?" zeptal se sklíčeně, když viděl, jak se najednou celá změnila.
" Chceš být lékařem a ubližuješ lidem. Nevím, jak si mám srovnat v hlavě. Když se přiznáš, Hančin otec půjde na policii a máš po studiích. "
" Půjdu za ní a dám to do pořádku."
" A myslíš si, že je to tak jednoduché ? Ta holka si prošla peklem. Copak je to jednoduché ztratit dítě v takovém věku ? A neříká ti to o ní dost, že mlčela ?"
" Pohrozil jsem jí," přiznal se.
" To je ještě lepší. Víš co ? Sbal se a odjeď odsud a víc se ke mně nevracej- Myslela jsem si, že dožiji klidného stáří, ale dnešní den mi vzal úplně chuť do života. Byl jsi pro mne vším, chlapče, byla jsem tak pyšná, čeho jsi dosáhl, v tom kostele jsem se za tebe tolik namodlila, před každou tvou zkouškou jsem skoro nespala. Ty prostě nemáš svědomí, morálku, proboha, pojď radši zpátky, vždyť se ani Pánubohu nemohu podívat do tváře.""
Večer se sbalil a odjel. Ani se s ním nerozloučila.
Ráno ji našla sousedka ležet v zahradě. Zavolal záchranku, ale už jí nikdo nevzkřísil. Puklo jí srdce.
Na pohřbu se poprvé setkali. Hanka mu podala ruku a tiše mu popřála soustrast. Nikdy v životě mu nebylo hůř. Chtěl ji nějak oslovit, ale viděl, že se zavěsila do nějakého muže a ten jí hladil po ruce, protože plakala.
" Ach. chlapče, taková ztráta. Kdo by to řekl, že to s ní půjde tak rychle ? Neměl jsi odjíždět, nemuselo se to stát. A Hanka, ta hodně plakala, když se to dozvěděla."
Možná proto, řekl si Miroslav, že jí přišlo líto, že její dítě nemá ani hrob.
Začalo poprchávat . Pohřební hosté se pomalu brali ze hřbitova. Miroslav ještě zůstal- Stál nad hrobem své babičky a sepjal ruce.
" Babičko, odpust mi," zašeptal.
Ale necítil v srdci žádnou odpověď.