Správná volba

13.07.2008 12:31

 

Moje maminka pro mne udělala všechno, co bylo v jejích silách, a možná i to, co bylo nad její síly. Byla to žena, která se musela umět rozhodovat a to je těžká věc. I mne k tomu v mé těžké situaci přivedla a já ji za to chvílemi hodně nenáviděla, než jsem pochopila, že právě v té chvíli mi byla nejbližší přítelkyní, která i za cenu přiznání vlastní chyby, mi pomohla se zorientovat v mé situaci.

Bylo to ve středu, na to si vzpomínám, protože ve středu se vždycky pekla bábovka a scházeli se příbuzní na kávu. Ani nevím, proč byla zvolena právě středa k takovým rodinným sešlostem, ale určitě to mělo nějakou, třeba je pro mne, skrytou příčinu. Tehdy jsem pracovala v Praze, kousek od městečka, v kterém maminka s babičkou bydlely a kde jsem i vyrostla.

Ta středa, o které jsem se zmínila, je klíčová a otevřela nejen tento příběh, ale také mne probudila z mé zaslepenosti a neochoty přijmout věci takové, jaké jsou.

"Olinko, to jsi hodná, že jsi přijela," řekla maminka hned ve dveřích políbila mne na obě tváře, "pojď dál a nezouvej se. Přišla babička a teta Eva."

V tu chvíli na mne padla atmosféra bezpečného rodinného zázemí, které mi poskytovalo sice krásnou, ale jak jsem později pochopila, ošemetnou jistotu, že se mi nikdy nemůže nic stát, když jsou tihle lidé při mně.

Vešla jsem do pokoje a babička namáhavě vstala z křesla, aby mne objala a políbila.

"Děvečko, ty máš kruhy pod očima," řekla mi starostlivě a pohladila mne po vlasech.

"V posledním týdnu jsem hodně pracovala," usmála jsem se na ni a pohladila ji po tváři. Teta Eva mi podala ruku přes stůl a já ji stiskla. Mamince nebyla skoro podobná, jen tak v některých rysech a taky byla povahově hodně jiná. Nicméně, měla jsem ji ráda, i jejího manžela, mého strýce, i když si na něho v kruhu rodiny neustále trpce stěžovala.

Maminka postavila přede mne šálek vonící a kouřící kávy a na talířek ukrojila bábovku.

"Mami, jak se máš?" zeptala jsem se ji, když si konečně sedla naproti mně a pomalu si míchala kávu.

"A to víš. Pořád jsem v jednom kole. Se svobodnými ženami každý jen vymete. Ale to neznamená, že se musíš vdávat, na to jsi ještě mladá," řekla jaksi rozhodně a trochu se zamračila.

Babička si s tetou Evou vyměnily pohledy a já si všimla, že tetě Evě přeběhl přes rty nepěkný úsměv. Najednou mi bylo těsno a nepříjemně.

"Mohu si zapálit?" zeptala jsem se a maminka přikývla.

Vytáhla jsem krabičku s cigaretami a nabídla tetě Evě. Ta si jednu vzala a také si zapálila.

"Muži jsou nespolehliví. Ty máš pěkné postavení, vyděláš si peníze a umíš se o sebe sama postarat. Manželství je přežitek," podotkla znovu matka a napila se kávy.

Bože, pomyslela jsem si, třeba se nějak dozvěděla o Milanovi. Zrovna minulý týden jsem uvažovala, že ho rodině představím. Chodíme spolu už nějakou dobu a já neměla stále odvahu ho přivést. Něco ve mně mi říkalo, abych ještě počkala a čas ubíhal a já měla pocit, že jim lžu. Milan byl totiž o dvacet let starší, než já, rozvedený. To všechno snižovalo jeho šanci na dobré přijetí mezi mými příbuznými, kteří rozvod a nerovné sňatky neuznávali. . Alespoň jsem to tak cítila. .Nepokládala jsem manželství za přežitek. Za prvé byla jsem do Milana zamilovaná a chtěla jsem s ním založit rodinu, za druhé jsem nechtěla zůstat sama jako moje matka a za třetí, chtěla jsem žít jinak, než si rodina přála. V duchu jsem si říkala, že to není správné, jak oni přemýšlí, ale respektovala jsem je a nechtěla jsem si to s nimi pokazit.

"A kdybys muže potřebovala, nějakého, který je ti roven věkem i zájmy, si najdeš. Někdy si člověk myslí, že je zamilovaný do druhého, ale vlastně je zamilovaný do svých vlastních citů, pocitů a představ. Přestane toho druhého vnímat realisticky a udělá osudovou chybu. Ty, Olinko, nebudeš nikdy nezaopatřená. Ty víš, že jsme se o tebe s babičkou postaraly,." pokračovala matka a babička přikyvovala.

"Ale mně nepřipadá správné to tak rozebírat. Chtěla bych mít rodinu," namítla jsem.

"Podívej se, před rokem jsi dostudovala, teď máš pěkné místo, na to máš čas holka," řekla zase matka a já vytušila, že opravdu není vhodná doba o Milanovi mluvit.

Neřekla jsem tedy nic, dopila jsem kávu a šla jsem se s tetou projít a zahradu.

"Nenech si do toho kecat, Olino," řekla teta Eva a vzala mne pod paži," já proti tvé matce nemám žádné výhrady, ale ona je hrozně zatrpklá a má špatnou zkušenost. A možná, že by s tvým mužem neshodla a ty bys volila jeho a ne ji a třeba by tě i ztratila. To je pro ni ta nejhorší představa."

"To je ale nesmyslná konstrukce, maminka je možná tvrdá, ale není sobecká," řekla jsem rozhodně.

"Myslíš? Nevíš nic. Neřekli ti, jak to bylo s tvou matkou. Babička ji bránila v lásce a také jiní lidé do toho mluvili. Pro tu historii jsme se nakonec odstěhovali sem, aby to nikdo nepřipomínal. Já byla tak odvážná, že jsem si, i přes odpor babičky, prosadila tvého strýce a žiji s ním do dnes."

Ale jak, pomyslela jsem si.

"Ono to má všechno svoje příčiny."

"Jaké příčiny ?"

"Ber to tak, že to záležitost správné volby. To je jeden důležitý aspekt. Ale jak tak vykládám, ty někoho asi máš, že?"

Až na poslední chvíli jsem Milana raději zapřela a zavrtěla hlavou. Teta se usmála a lehce mne pleskla po zádech.

"Nemáme to lehké," řekla a vyšly jsme otevřenou brankou na další zahradu, která patřila k domu.

"Děvčata, kam jste se ztratila?" volala matka udýchaně a už nás doháněla.

"Jen se tak procházíme po zahradě. Udělaly jste to tu s babičkou moc pěkné."

"No, já jsem to navrhovala a pan Hladký pak jen šel podle plánu. Mám z toho radost. Je tu krásně až do pozdního podzimu. A tyhle jabloně každý rok rodí sladká, velká, červená jablka."

Šly jsme si sednou do altánku. Bylo tam moc příjemně, zahrada voněla a nebe bylo krásně modré, zalité sluncem.

"Mami, mohu se tě na něco zeptat?"

"Jistě, děvečko,."

"Nikdy jsi nemluvila o mém otci."

Matka se zarazila a podívala se zlostně na Evu, protože se zřejmě domnívala, že mne navedla ona.

"Nikdy jsi se na něho neptala," řekla a já hned pochopila podle jejího výrazu, že jsem ji zkazila náladu.

"No, měla bych něco o něm vědět. Ani v rodném listě nemám jeho jméno. Třeba bych se s ním mohla sejít a promluvit si. Až se vdám, stane se dědečkem. Třeba by to uvítal."

Matka se na mne vyděšeně podívala.

"To snad nemyslíš vážně."

"No, mami nezlob se. Mám přeci na to právo, ne? "

"Jo. To máš. Ale nevím, co od toho setkání čekáš. Opustil nás v nejhorším"

Na mého otce se už nedostalo a já raději o něm v tuto chvíli mlčela.

Začala jsem přemýšlet. Ale běh těch myšlenek mne tak překvapil, že jsem je nedokázala zahnat. Milan je rozvedený muž s dvěma dospívajícími dětmi. To mou situaci značně komplikuje.

"Mami, tak to nemůžeš brát. Není každý stejný."

"Mnohý muž v dnešní době kouká jen, pokud nemá nějaký slušný majetek, aby se přiženil. A ty nikdy ze začátku nepoznáš, čím je k manželství motivován. Holka, já si zkazila život, nedělej prosím tě chyby, které jsem dělala já. "

"Mami,. ty si myslíš, že neexistuje láska?"

"V dnešní době? Nebuď směšná. V této nejistotě se snad každý snaží zabezpečit jak umí. A myslí jen na sebe. Ty jsi taková čistá duše, ochotná každému pomoci, taková láskyplná a hodná. A taky zneužitelná."

"Ale mami, život v osamělosti je těžký. Na co mi budou všechny ty věci, když budu sama, bezdětná, bez muže, a jednou bez pomoci."

"Bez pomoci? Všechno se dá zaplatit."

"I láska?" zeptala jsem se posměšně.

Matka se zamyslela a podívala se na mne zkoumavě a skoro i nepřátelsky.

"Když je nejhůř, i ta. Konečně, kolik lidí se bere s čisté lásky a kolik manželství překoná první krizi?"

Odpoledne jsem odcházela domů a měla jsem obrovský pocit tísně a úzkosti. Byla jsem zvyklá dávat matce za pravdu ve všem, protože měla opravdu pádné argumenty, ale z druhé strany šlo o můj život a já najednou cítila, že buď musím přetrhnout pouta ze svou rodinou, protože ona nebude souhlasit se sňatkem o mnoho let starším rozvedeným mužem a vzít si Milana a nebo se Milana vzdát a tím ztratit svou lásku, své sny a naděje.

Doma jsem si napustila vanu horké vody, dala do ní pěnu a ponořila se až po krk do té blahodárné lázně. Začala jsem uvažovat. Milan mne má rád a jistě by mi nikdy neublížil. Pochybuji, že by mne chtěl přelstít a oženit se jen proto, aby i pro sebe a své děti něco získal na úkor mé rodiny. Už se je roky pokouší získat do vlastní výchovy. Pokud se mu to podaří, budu matkou dětí, které skoro neznám. A moje matka? Ta by je asi nikdy nepřijala jako babička. A moje láska k Milanovi by klesala a klesala, až k bodu mrazu. A nakonec by došlo na slova, že dojde k dělení majetku a rozvodu a všem těm trapnostem, které s tím přicházejí. Má pravdu, že se nepotřebuji vdávat, stačí, že budeme spolu chodit, však Milan o sňatku zatím nehovořil, spíš jsem a to myslela já. Ale nyní mne ta myšlenka opouští. Mám ještě na dítě čas a než se doba nějak navrší, tak čas všechno rozhodne.

Skoro jsem v té vně usnula, když mne probudilo zvonění mobilu.

"Jsi doma," ptá se mně Milan a když slyším jeho hlas, opět jihnu. Cítím to, naštěstí cítím k němu lásku a příchylnost a jsem šťastná,. Jakoby mne probudil z těžkého snu.

"Jsem. Právě jsem usínala ve vaně."

"Mohu přijít za tebou?"

"Ano."

Rychle jsem uklidila a nachystala malé pohoštění. Za půl hodiny už zvonil u mých dveří. Objala jsem ho a políbila na tvář. On mne také objal a šli jsme spolu do obývacího pokoje.

"Musím s tebou mluvit," řekl a pohybem se mne zeptal, zda si smí zapálit. Přikývla jsem a šla jsem do kuchyně pro popelník.

"Olino. Soud definitivně zamítl, žádost o péči. Bývalá žena se o to postarala. Dokonce mi vyhrožovala, že když budu dál s tím otravovat, že se mou zatočí tak, že toho budu do smrti litovat. A děti také moc příznivě o mně nemluvily, myslí, že byly navedené od bývalé tchýně."

Vida, pomyslela jsem si, jak to všechno v životě funguje.

"Bývala žena se snad bude vdávat a tím své děti ztratím nadobro. Těžce to nesu, víš? Vždyť jsme se brali z lásky. Všechno jsme měli, co jsme potřebovali, ale najednou jako když utne. Nechápal jsem to. "

"Ty mlčíš?" zeptal se mne najednou zvykle podrážděně.

Nemohla jsem na nic odpovědět. V hlavě jsem měla příliš mnoho myšlenek a příliš toho pro a proti. Můj život, moje láska a směr mého uvažování se vlivem návštěvy mé matky nějak přetočil.

"Olinko," řekla a vzal mne za ruce,"nemohli bychom se vzít?"

Kdyby to řekl včera, nadšeně bych souhlasila, ale nyní jsem měla stažené hrdlo a do očí mi vyhrkly slzy.

"Tak proboha, řekni něco."

"Je to těžké, Milane, chceš hned odpověď. A přitom já o tobě vím tak málo. Zatím jsme se je milovali a snili. Ale teď přišel najednou reálný život a já se cítím zaskočena. Copak to nemůže mezi námi ještě chvíli pokračovat tak, jak dřív?"

Vstal a šel k oknu. Rozhrnul záclonu a opřel se o rám okna.Cítila jsem, že je zklamaný a nešťastný. Mohla jsem k němu přijít a všechno zvrátit, ale já jsem neměla tu sílu, stále ještě ve mne vibrovaly ty pochybnosti, které vyvolala atmosféra rozhovoru s mou matkou.

"Radši půjdu," řekl, když se otočil, měl v očích takový divný pohled.. Vstala jsem a šla k němu.

"Milane, zlato, jsi rozcitlivělý a všechno bereš jinak, než jak to je."

"Jak to tedy je? Celou dobu mi říkáš, jak mne máš ráda a najednou se neumíš rozhodnout? Je v tom někdo jiný? Nebo jsi se jen chtěla pelešit? Dal jsem ti dost času, abys přemýšlela, ale teď je všechno jiné. Já potřebuji nějakou jistotu."

Tak to ne, řekla jsem si, to je vyděračství.

"Nikdy jsi o tom nemluvil a já jsem myslela, že ke sňatku nedojde. Viděla jsem, jak jsi fixovaný na své děti, jak stále myslíš svou ženu a tak jsem se takových myšlenek vzdala. Nyní jsi me tak překvapil. Pochop mne."

"Jsem teď v tísni, Olino. Musel jsem ženě vyplatit spoustu peněz. Nevím, jak se z toho vzpamatuji. Obchody nejdou tak, jak bych potřeboval a sotva mi zbývá na nájem. Budu platit alimenty až do dospělosti obou dětí a jestli půjdou na vysokou, tak mne to placení nikdo neodpáře.A kdo ví, jak budu dlouho schopen vést firmu. Já tě potřebuji k přežití, Olino. "

To mne velmi zarazilo. Tak vida, řekla jsem si, celou dobu, když ještě nějak doufal, že se leccos urovná a jeho žena dá po rozvodu pokoj, žil bezstarostně a nyní, když jeho naděje skončily, se chce ženit. Tohle není v pořádku. Nejsem na to připravená.

"Milane, ale já teprve začínám. Nemám dost na to, abych utáhla tento byt a ještě rozdělovala plat mezi nás oba a táhla všechno sama."

"Rozumím, Olino. Máš vlastně pravdu. Byli jsme oba blázni a lehkomyslní. No, hlavně jsem měl o tobě a tvých citech jiné mínění. Jsi vypočítavá, myslela jsi si ..."

"Mlč, Milane, řekneš něco, co by nás oba mrzelo. Nech to chvíli uležet,. Musím se nad tím vším zamyslet a probrat to. Ani já to nemám lehké, věř mi to."

Teď nebylo vhodné hovořit o tom, co jsem zažila při návštěvě mé matky a tak jsme se raději políbili na rozloučenou a á mu řekla, že zavolám. Přikývl a znovu mne objal, To mělo asi znamenat, že mi věří. Až po jeho odchodu na mně padla velká tíseň. Měla jsem se rozhodovat. Mezi láskou a pohodlím, mezi Milanem a rodinou a nebo jde snad všechno sloučit dohromady? Znovu jsem si vybavila ty krásné chvíle s Milanem a nešlo mezi námi jen o sex, ale i o vnitřní spojení a sounáležitost. Oba jsme dokázali myslet stejně, byli jsme v podstatě stejní a možná snad proto, že jsem otce nepoznala, měla jsme k němu i úctu. Vždyť je o tolik starší, než já. Příčina té lásky měla spoustu zvláštních aspektů. Nyní vidím, že na mé straně je mnohem více důvodů, než jsem si uvědomila a nyní chápu, že jsem na něm citově závislejší, než jsem dokázala pochopit.

Uběhlo několik dní a já jsem se rozhodovala, že si promluvím s matkou. Rozhodně jí bude vadit, že je Milan o tolik let starší, že má nezletilé děti, na které bude platit a že je nyní finančně na dně. Poprvé jsem si musela přiznat, že tato situace není pro mne dobrá. Následky jeho bývalého manželství dopadnou i na mne a já si nejsem jistá, zda budu schopná akceptovat, že se bude stále stýkat s bývalou rodinou a já ho budu muset podporovat. A mně to začne štvát, až nakonec to mé city docela obrousí. A co bude se mnou? Nebudu na tom ještě hůř, než když se s Milanem teď rozejdu?

A tak jsem mamince zavolala a požádala ji o vážný rozhovor. Přikývla. A tak jsem v ten den si přišla pro rozhřešení. Uvařila mi kávu a pečlivě nakrájela čerstvě upečenou buchtu. Sedla si naproti mně a dívala se, jak drobím buchtu na talířek a jsem tak nejistá.

"Tak co se děje, Oli?"

"Maminko. Já se ti musím s něčím svěřit. A potřebuji tvou radu."

"Tak mluv," řekla unaveně a já jsem tušila, že ten rozhovor bude velmi těžký jak pro mne, tak i pro ni. Vyprávěla jsem ji celou historii mého vztahu s Milanem a svěřila jsem se ji s problémy, které Milan má. Poslouchala mne soustředěně a popíjela přitom kávu. Celý příběh jsem skončila s pláčem. Maminka vstala, vzala ze stolu krabičku s ubrousky a dala ji přede mne na stůl. Stále mlčela a pohled měla ponořený do ubrusu. Neodvážila jsem se ji říci ani slovo navíc. Během svého vyprávění jsem náhle pochopila, že Milan není pro mne ten pravý a že jsem si do něho promítla jen svou citovou nejistotu, nepřítomnost otce ve svém životě a uspěchanou touhu po lásce, kterou jsem vnímala hlavně z té tělesné stránky.

"To je těžká věc, Olinko. Předsudky stranou. Z praktického hlediska vzato, je to pro tebe krajně nevhodný partner. Za prvé je pro tebe příliš starý, to se nezlob, ale tak to je. Zatímco ty budeš prožívat nejkrásnější ženské roky, on bude zápasit sám ze sebou a nakonec vás právě tohle rozdělí. Nemysli si, že ta láska, kterou k němu dnes pociťuješ, překoná i takovou nezvratnou záležitost, jako je stáří. Za druhé – on je spojený ze svou bývalou rodinou víc, než si myslíš. Budeš mít sílu obětovat svůj čas pro děti, které jsi neporodila? Ony uvidí v tobě matku, tu mají, ale sokyni jejich matky. Budou tě stále soudit ve svých myšlenkách a ty tohle nebudeš schopna přijmout. Jejich otec to nelibě ponese a nakonec, Olinko, nakonec se odvrátí od tebe, protože bude vždycky na jejich straně. A pokud budeš mít dítě, to nebude v takovém prostředí šťastné, věř mi to. Budeš žít stále v obavách, aby mu jeho nevlastní sourozenci neubližovali, nekrátily na jeho právech. A jsi si jistá, zda otec bude milovat tak tvé dítě jako své z předchozího vztahu? Podívej se, děvče, já ti to neříkám z nějakého sobectví nebo proto, že bych ti tu lásku nepřála, ale rozhodně ten muž je pro budoucnost špatná volba, nehledě na to, že se ocitl, jak jsi řekla, ve finanční tísni, z které se nemusí už vzpamatovat. A z tohoto pohledu nevidím pro tebe opravdu žádný prospěch z toho vztahu, ani citový, ani hmotný. Nemám možnost ti něco rozmlouvat. Moje slova jsou možná tvrdá, ale myslím, že nanejvýš rozumná. Nuže, zeptala jsi se, já jsem ti odpověděla. Je to teď na tobě, jak se rozhodneš. A bude to těžké rozhodování."

Víc mi neřekla a šla umývat šálky a talířky. Byla jsem z těch jejích slov úplně na dně. Když skočila svou práci, vrátila se ke stolu a vzala mne za ruku.

"Ptala jsi se na svého otce. Dobře. Povím ti tu historii. Nemůžeš nic vědět, protože jsme tehdy bydleli v Pardubicích a po tom všem jsme se raději odstěhovali. Babička nemohla tu ostudu překonat. Poznali jsme se na jednom tanečním večírku. I když byl o pět let mladší než já, zamilovali jsme se do sebe. Já jsem si tehdy myslela, že prožívám ráj a neviděla jsem nic, než jeho. Byla jsem mladá a nezkušená. On mi sliboval hory a doly, já mu pevně věřila a když mi tvoje babička bránila, tak jsem utekla k němu domů. To už jsem tě čekala. Bylo mi pětadvacet let. Jeho rodina samozřejmě nesouhlasila a jeho matka, když zjistila, že čekám s jejím synem dítě, tak mne vyhnala. S velkou hanbou jsem se vrátila domů. On odjel na studie do Prahy a víc se mi neozval. Tak jsme se, jak jsem říkala, odstěhovali ale stejně jsem měla punc svobodné matky. Neměla jsem nic, než maturitní vysvědčení a tak jsem po mateřské dovolené nastoupila do práce, kde jsem byla nejen všem dobrá leda pro pomluvy, ale také mne využívali, kde se dalo. Zatvrdila jsem se. Už jsem potom žádnou lásku nehledala, jen jakou příležitostnou známost, ale nikdo si mne nechtěl s dítětem vzít. A tak mi zbyla má osamělost a i když jsem soustředila veškerou pozornost a lásku na tebe, Olinko, já ti přeji, abys byla šťastná, opravdu šťastná, protože nerovné vztahy ke štěstí nikdy nevedou.Byť by byla láska sebevětší. Najdi si mladého muže, sobě rovného, který ti přinese štěstí a poznání pravé lásky. Buď opatrná, Olinko. Žijeme svůj život je jednou a jedna chyba ho může zničit, věř mi to. "

Po cestě domů jsem chvílemi svou matku nenáviděla, chvílemi ji litovala a chvílemi jsem plakala sama nad sebou. To je tak, když člověk vystřízliví do skutečného světa a přestane snít. Když jsem si to všechno večer znovu rozebrala, prosila jsem ji v duchu za odpuštění. Řekla mi pravdu, tvrdou a jasnou. Nyní mi zbývalo se rozhodnout. Už svítalo, když jsem Milanovi dopsala dopis a rozloučenou. Byla jsem věcná a otevřená. Ještě jsem ho po sobě dvakrát přečetla, než jsem mu ho e-mailem poslala. Když jsem se odpoledne vrátila z práce, zjistila jsem, že přišla odpověď. Čekala jsem dlouhý dopis, plný výčitek, slz a výhrůžek. Ale bylo tam je jedno jediné slovo – Chápu. A tím skončila moje velká láska. Přišla další a je šťastná. I když třeba není tak silná a romantická, jako s Milanem. Učíme se oba, jak své cesty spojit v dobrém i v tom horším. Nemám zkrátka zkušenost s téměř stejně starým mužem, jako jsem já. Proto klopýtám, ale dívám se již na všechno jiným pohledem.