26.08.2019 18:13

 

Doslov

Musím prozradit, že jsme se podruhé vzali. Všichni kroutili hlavami, někteří to chápali. Byla překrásná nevěsta v blankytných šatech a orchidejí ve vlasech.

„Asi se sluší,“ řekl jsem, abych ti dal svatební dar. Usmála se.

„A co to bude?“

Vyndal jsem ze stolu mou knihu, kterou jsem dal krásně vyvázat.

„Až budeš někdy sama, a to se může stát, tak si ji přečti.“

„Ty jsi napsal knihu?“ podivila se.

„O nás dvou, má milá. Ať po nás něco zůstane. Třeba ta láska, která nás provázela životem. A to není k zahození, viď že ne?“

Otevřela ji a chvíli četla.

„Ale teď nebudeme číst a ani mluvit,“ řekl jsem a zhasnul světlo.

Leželi jsme vedle sebe a drželi se za ruce. Ona mne občas stiskla svými prsty a já i přes tu tmu viděl, že jí po tvářích tečou slzy. Z dálky jsme slyšeli zvony. Byla půlnoc. A já byl rád, že jsem ten příběh dopsal a daroval ji všechno, co jsem kdy cítil, se vším láskou a odvahou, jak jsem k ní nikdy nedokázal hovořit.

 

Konec