Případ Abyss - Díl 7
"Základem všech nedorozumění a malérů v tom vašem případě je to, že někteří lidé věří a někteří pochybují. Takže pravdy, které by měly být jako výsledek, budou relativní. Ale konečně, když jsem o tom trochu přemýšlel, ono je to nakonec lepší, že jsou lidé k takovým věcem skeptičtí. Ono je to dobře zařízeno. Život na zemi je tak dost těžký a ještě, aby se lidé pořád strachovali, že může přijít nějaká strašná katastrofa."
Tak rozumoval František u plotny, když dělal bramborové placky a hotové natíral čerstvě vyškvařeným sádlem a sypal mákem. Stáčel je do úhledných ruliček a kladl těsně vedle sebe do podlouhlého kameninového pekáče.
Komisař seděl u stolu, díval se zamyšleně do hrnku s vonícím čajem a vdechoval páry, které z něho stoupaly.
"Uvažoval jsem také o možnosti, že bych vám pomohl k daleko hlubšímu vědění, ale pak jsem od toho upustil. Když vám to bude souzeno, tak se k tomu donutíte sám. Ale při vašem povolání to nepotřebujete. Víte, spousta lidí by si přála být jasnovidnými, ovládat magii a jiné takové znalosti. Ale vůbec si neuvědomují, jakou zátěž by si pro život připravili. Pro náš běžný pozemský život, hochu, je to zbytečné. Ne nadarmo se říká, že Pán nám podle svého uvážení. A to bylo moudré rozhodnutí. Víte, kolik lidí sedí v blázinci v uzavřených místnostech, co se pokoušeli o takové věci?"
"Zajímalo by mně, proč se zbláznili," usmál se komisař.
"Nuže, když člověk začne koketovat s magií, pak nesmí ustat. Vzít na sebe ten ohromný a těžký úděl. Procházet všemi stupni zasvěcení. A první, s čím se potká je ta nejnižší sféra. Začnou ho děsit hrozné sny. Ve dne vidí příšerné zjevy, slyší hlasy a slyší bzučení. To démoni, tak nedočkaví, hledají ty cesty v duši člověka, aby ho ovládli a on se stal jejich služebníkem. Někteří zůstali na této úrovni a už se nikdo nebyl schopen vrátit. Tak sedí, pojídají pilulky, klátí se ze strany na stranu a jsou pro ten svůj lidský svět ztraceni. Tak se to s nezodpovědným přístupem k tak mocné vědě, jako je magie."
"Tedy člověk má v podstatě jiný základ, než bytosti, o kterých tu mluvíme?"
František se zasmál.
"Tak to jste teď, komisaři, zase dostal do kouta. Já jsem vám před chviličkou řekl, že byste se měl vyhýbat zasvěcování. A vy mi dáváte otázku, na kterou bych vám mohl, ale nemusel odpovědět. Víte co? Vezměte si tady placky, jsou teplé a dobré, uvařím ještě čaj.A vy si to pěkně rozmyslete. Za chvíli mi řekněte ano nebo ne."
Obrátil se mi zády a zase kuchtil u sporáku.
Už toho věděl dost, než aby ho vedla pouhá lehkomyslná touha vědět víc. A tak se ptal svého nitra. Ponořil se hluboko do svých myšlenek a uvažoval, zda je připravený přijmout věci bez výhrad, bez vnitřních výhrad. Zda je schopen je přijmout jako zjevené pravdy a nebo jako informaci, kterou mu mozek začne zpracovávat a ukládat do těch všelijakých přihrádek ano – ne, možné – nemožné. V duchu se usmál, když si vzpomněl na některé lidi, kteří se pořád ptají – a kdo to napsal, jak jsi se to dozvěděl, co bylo předtím, co bylo potom, jak to dokáže?
To, jakoby se ptali – proč je voda, existuje voda, i když ji vidím a vím že je to voda, je to ve skutečnosti voda? Jenomže tento postoj pochyb a nepřijetí je chrání proti typu myšlení a vědění, které nemohou uplatnit ve svém každodenním životě. Buď jsem mág a tak musím myslet jako mág, zachovávat určité principy myšlení a vnímání, cvičit svou magickou mysl a meditovat. Nebudu už takový, jako jsou ti, kteří to nedělají. A možná, ž nebudu chápat je a oni mně, protože budu znát věci z jiné podstaty, než je znají oni.
"Tak jak jste se rozhodl, pane komisaři?" otočil se k němu František, který mezi tím připravil ještě trochu čaje.
"Já jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Už se s tím nějak poperu. Máme zatím dost času. Jestli tedy mně tu nějakou dobu necháte."
"Ale to víte. Vždyť jsem tu sám. A nikdo vás tu nevyčuchá, toho se nebojte."
František si sedl ke stolu proti němu a zapálil velkou svíčku.Chvíli držel dlaň u plamínku, aby se správně rozhořela a pak chvíli třel jednu dlaň o druhou.
"Tak, předně bych chtěl promluvit o pojmu magie. Protože s tímto pojmem se setkáte, až budete pokračovat ve svém vyšetřování. Však víte, že těch padesát symbolů, které hledáte jsou prostředkem k evokaci těch sil. Mluví se po magii černé a bílé. Magie je vlastně pojem pro přeměňování. Ale jinými slovy : Magie sama o sobě je nejskrytější umění. Víme? Moudrost a znalost nejvyšších věcí. A tyto nejvyšší věci jsou právě na zemi, v našem běžném životě, materiálním životě, pokládané za - nadpřirozené. Jsou to věci, která není lidský duch schopen neprozkoumat. Ale pokud člověk zvládne toto vědění a umění, mohou se mu tyto nadpřirozené věci stát poznatelné a může v nich i bádat. Protože, a to je důležité, magie je skrytou cestou poznání tam, kde lidský rozum selhává, nepřijímá."
Na chvilku ustal v mluvení a čekal, až jeho posluchač pokývne hlavou, že to vstřebal. Byly to důležité věci, ve kterých se měl komisař docela bezpečně orientovat. Protože František nepochyboval ani na chvíli o tom, že Olaf Haninken, nebo-li Raziel je černý mág a že se bude snažit o cokoliv, jen aby zmátl cesty k vyšetřování. Také ta doktorka, o které věděl, že se motá v tom případu sice nenápadně, ale má silný vliv na spoustu lidí, ta má také pořádně silné a temné schopnosti. A komisař se musí, alespoň povrchně naučit tyto věci, pro jeho dosavadní způsob myšlení, nepřijatelné, pochopit, rozeznat, určit, definovat a tyto síly demobilizovat. Jinak bude hodně zle. Hodně. A ne jen pro komisaře.
A pokračoval dál, když viděl, že jeho tvář je soustředěná a klidná.
"Již jsme se jednou bavili o tom, jestli Lovecraft a nebo Al - Zahred znali akášu. Nejprve vás tedy zasvětím do tajemství akáši. Tak nejprve, co je akášický princip."
František se zahleděl do mihotavého světla svíce a jeho tvář nabyla soustředěného výrazu. Skoro, jakoby se změnila.
Je to nejvyšší, nejmocnější, nepředstavitelné. Pro náš rozum, pro náš omezený lidský věk. Ale v pravdě je akáša prabytím. Prapříčinou všech věcí a všeho stvořeného. Jak bych tak řekl srozumitelně, akáša je sférou příčin. A pozor, následkem toho je akáša také bez času a prostoru. Je to ono nestvořené, nepochopitelné, nedefinovatelné."
Chvíli čekal a pozorně se díval do očí komisaře, jestli je soustředěný a schopen dalšího vnímání. Znal to podle sebe, když procházel těmito pravdami, skutečnostmi a výklady, že jeho mozek pracoval analyticky a podle svého naučeného rytmu a schopnosti ukládal informace pravda – polopravda – nesmysl – přijatelné, nepřijatelné – chci vědět – nechci vědět.
"Mohu pokračovat?" zeptal se tiše.
"Jistě. Samozřejmě. Zastavil bych vás."
"No, to udělejte, nechci vám do hlavy nalévat něco, co sama nepřijme, to je blbost. Tak pokračujme."
"Náboženství akášu dala pod pojem - Bůh. Také se v této souvislosti o ní mluví, že je pátou silou. Prasilou. A tato Prasíla vše stvořila a která udržuje vše v rovnováze. Je počátkem a čistotou všech myšlenek a idejí. Je světem příčin, v němž se vše stvořené udržuje, od nejvyšších sfér počínaje až dolů k nejnižší. Tou pátou esencí alchymistů. Je VŠĺM ve VŠEM."
Komisař složil ruce před sebe a trochu se narovnal v ramenou. Vždyť už dvě hodiny sedí a poslouchá soustředěně a bez jediné pochybnosti, aby neztratil souvislosti.
"Nejste unaven?" zeptal se ho František.
"Ne, nejsem. Naopak. Ale je to těžké to vstřebat. Dosud jsem se s ničím takovým nesetkal. Jen přemýšlím, jak dalece je to pro mne důležité a únosné. Co se stane v mé mysli, až to úplně bez výhrad přijme."
"Zatím to přijímáte jako fakta. Tak jak jste zvyklý. Proto k vám mluvím v pojmech. Vysvětluji vám to tak, abyste to mohl, na úrovni svého přirozeného chápaní, nějak přijmout. Mám tedy ještě pokračovat?"
"Jistě, jistě, Františku, jsem zvědavý. A to se nemá, že?"
"Ale můžete být zvědavý. Proč ne. Je to jen vykládání, zatím se seznamujete s tím, co si myslím, že potřebujete vědět. Moje vykládání není pro praktické využití, takže se z něho mágem nestanete. Je na vás, zda to budete chvít podržet v mysli a nebo zapomenout. Když ztratíte v mysli jisté souvislosti, stejně vám to k ničemu nebude. Takže můžete být klidný."
Komisař se usmál a napil se trochu čaje.
"Je výborný," řekl mu s úsměvem.
"Je v něm mučenka. Mocná bylinka, která oživuje v těle energii."
Oba se zase odmlčeli, aby se pohroužili do soustředění.
Po chvíli František řekl, že bude pokračovat a komisař kývl na souhlas.
"Takže. Neměnitelným zákonem, jehož aspekt je nutno spatřovat jedině v akášickém principu, je zákon o příčině a následku. Každá příčina vyvolává příslušný následek. Tento zákon platí ve všem za nejvznešenější a nejvyšší. Abych to vysvětlil blíže. V Bibli, ve Starém zákoně je to popisováno dost srozumitelně. Ale vy si to představte jako kyvadlo hodin. Pořád se pohybuje sem a tam, mezi jedním a druhým koncem. Tak to funguje, ano přesně tak. Rozumíte mi? Umíte si to představit?"
"Ano, chápu to. Je to zvláštní. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Takže to úsloví, co zaseješ, to sklidíš je vlastně tento princip. "
"Přesně tak. A dál. Určitě znáte slovo – karma. Karma není tedy jen zákon pro naše dobré činy a skutky. S takovým pojmem se setkáváme u orientálních filozofií. Ale je ještě jeden aspekt karmy, hlubší poznání její funkce a toho se drží ostatní filozofie. Člověk jaksi pudově věří v to, že dobré musí mít za následek jen dobré a vše zlé se obrátí ve zlé. A tak se vrátím k tomu, co jste řekl sám před chvílí :"Jak kdo zasil, tak sklidí". To je nezvratný zákon, který každý zná a musí ho respektovat. Avšak bohužel, vidíme koem sebe v chování a jednání lidí, že ne každýho respektuje. Dovolím si tedy tvrdit, že vývoj je aspektem karmického zákona. "
František se odmlčel a prohlásil, že pro dnešek toho bylo dost. Doporučil komisaři, aby se také chystal ke spánku, že to jsou příliš těžké úvahy, musí si odpočinout a nabrat sílu k dalšímu vyprávění.
Komisař ho poslechl, měl toho už taky dost a i to prostředí, ve kterém se cítil bezpečně, ho vyzývalo k tomu, aby na chvíli zklidnil mysl v blahodárném spánku./pokr./