Případ Abyss - Díl 10
Oba se odmlčeli. Venku se začal trochu zvedat vítr a František vstal a šel zavřít okna do ostatních místností domu, aby průvan nerozbil sklo. Kde by teď hledal sklenáře ? Komisař mezitím dopíjel čaj a posedla ho myšlenka, že se by měl dozvědět, jak pokračuje po něm pátrání. Ale František neměl žádný rozhlasový, ani televizní přijímač. Když se František vrátil zpátky do místnosti, komisař se ho na to přímo zeptal. František se zasmál.
" Na co já potřebuji takové krámy, příteli ? Copak jsme nemluvili o akáši ? Copak jste to nepochopil ?"
" Teď vám tedy moc nerozumím. Jakou to má souvislost s tím, že nemáte rádio ?"
" Tak si promluvíme o tom, co je astrální úroveň, nebo-li čtvrtá dimenze.
Ta, příteli, nevyšla ze čtyřech živlů, tedy vody, ohně, země, vzduchu, abych vám posílil paměť. Ale ona je, pozor, určitým stupněm hustoty akášického principu ! Tedy, všechno to, co se až dosud ve hmotném světě odehrávalo, všechno to, co se právě děje a i to, co se v budoucnu bude ještě dít' dále, co má svůj původ, svůj směr a svoji životní jsoucnost, je tam, jak bych tak řekl, zapsáno. Tedy ten, který se v této úrovní vyzná, to znamená i moje maličkost, příteli, může zde nalézt vše to minulé, přítomné či budoucí. Ale to závisí na stupni dokonalosti každého zasvěceného."
" Takže pohádky nekecají ?" zeptal se komisař se smíchem.
" Ne , nekecají. Jen některé o těch šťastných koncích princů a princezen, " řekl František naoko vážně. Ale ještě pokračoval.
" Astrální úroveň je tedy také sférou vibrací, ve které má svůj původ světlo, zvuk, barva a rytmus, zkrátka všechen život ve všem stvořeném. Jelikož je akáša původ všeho bytí, zrcadlí, či také možné říci, odráží se v ní samozřejmě také vše to, co již bylo stvořeno, co se v přítomné době právě tvoří a co se v příštích dobách bude ještě vytvářet. V astrální úrovni se zřejmě jeví emanace věčného, což nemá počátku ani konce a je proto bez času a prostoru."
" To jsme nějak uskočili tomu faktu, že já už třetí den nemám zprávy o tom, co se děje kolem mého zmizení, o mamince a hlavně o případu."
" Klid, příteli. S vaší maminou hovořím na určité úrovni. Je klidná, hluboce do sebe ponořená a čeká. Ona ví, že jste na živu a že jste v pořádku. S tím si nedělejte starosti. Váš šéf má teď problém. Uhodl jste, když jste neuvěřil, že by chtěl pro vás zjednat bezpečné místo. I on byl osloven Olafem Haninkennem na určité úrovni a bylo mu vnuknuto, že jste překážkou ve vyšetřování a že, navíc, máte v rukou to, co hledají, abyste za to sklidil slávu a peníze. A tak jste byl ohrožen na životě. Olaf Haninkenn dobře ví, že znáte jeho jméno, že vám ho prozradil manžel Sáry Heumannové. Ale ten není v ohrožení, protože nic neví. Zachránil si život tím, že se Sáry na nic neptal. Teď má paní doktorka Milada velké problémy. Ale tu vyšetřují lidé na základě expertiz pečetí a na základě některých přiznání, které učinili její rádoby pacienti. Dostali strach, protože viděli v televizi část toho, co jste viděl vy celé. Ale ještě neví, že manželé Rychetší byli popraveni stětím hlav.I jich se chtěl Olaf zbavit, jenomže udělal velkou chybu.
Těch čtyřicet pečetí neměli oni v rukou, víte ?
Nevíte. Myslel si, že když se jich zbaví, že ovlivní ty, kteří o nich opravdu něco vědí a jsou na území bývalého Sumeru. Jsou zahaleni podobným energetickým polem, jako jsme nyní my. A já vlastním pečeť Vorr. To je ta nejdůležitější. Až to všechno skončí, zasadím se o to, aby bylo všechno pěkně vráceno na místo, kam to patří. A ti, kdo tak doufají, že vyvolají ty síly a že na tom získají, půjdou pěkně pod zámek. Celou tuhle akci Olaf trochu zbabral tou svou chamtivostí a krutostí . A z toho vidíte, jak to funguje. Zlo se ve zlé obrátí a dobro v dobré. To jsou jasné počty. "
" Ale ještě nevím, proč byla zavražděna Sára Heumannová ? A kdo ji vlastně zavraždil ?" řekl komisař.
" To se teprve dozvíte. Brzy, věřte mi, že brzy. Ale nyní na to není čas. Všechno pěkně jedno po druhém. Na zemi se musí věci vyvíjet postupně."
Chvíli se oba odmlčeli a každý se v myšlenkách ubíral svým směrem. Svíce na stole klidně plála a všude bylo ticho, jen vítr šuměl v listí. Přes zavřená okna to bylo slyšet jen nepatrně.
" Ještě bych chtěl podotknout jedno, komisaři. A to bude platit o věcech příštích, tak, jak to platilo o těch minulých. Tohle je avoda. Bůh vládne v člověku tak, jako vládl v chaosu za časů vznikání světa. A jako když se svět počal rozpínat a on pochopil: bude-li se takto dále rozpínat, nikdy se nenavrátí ke svým kořenům, a řekl: Dost - tak i tříští-li se lidská duše v bolesti a zlo se nad ní zmocňuje vlády, takže brzy nebude schopna vrátit se domů, probouzí se v Bohu soucit a on řekne: Dost!" Ale i člověk může mnohosti v sobě poručit: "Dost!" Když se soustředí a sjednotí, přiblíží se k jednotě Boží, slouží svému Pánu. Všechno konání svázáno v jedno, nekonečný život obsažen v každém skutku. Do všech lidských činů, do řeči i vidění, slyšení, chůze, stání i uléhání se obléká bezhraničné. Z každého skutku se rodí anděl, dobrý nebo špatný. Avšak z činů polovičatých či zmatených, z činů beze smyslu a bez síly se rodí andělé se zmrzačenými údy, bez hlavy nebo bez rukou a nohou. Být v každém činu prozářen paprsky slunce všehomíra a soustřeďovat se na světlo každého činu - to je služba. Ale není pro ni vyvolen žádný zvláštní úkon. Bůh chce, aby se mu sloužilo všemi způsoby. A už dost, cop jste pochopil,. To jste pochopil, neboť víte jen to, co je vám dáno vědět. To, co jsem vám nyní řekl, to je moje víra, moje víra je avoda. Jednou pochopíte, co jsem vám nyní řekl."
Rozhovory s Františkem mu sice leccos objasnily, ale běda – příští den je téměř nedokázal v paměti rekonstruovat do sdělitelných slov. Pouze "věděl", ale neuměl myšlenky rekonstruovat do podoby, které by přesvědčily jiné lidi. To si uvědomil hned následující den. Nevěděl, jak bude pokračovat dál. Bylo mu jasné, že pokud se rozhodne Haninkenn nebo jiní lidé evokovat jisté síly, nikdo jim v tom nezabrání. Copak může předstoupit před své nadřízené a dokonce soud a vykládat tam magii ? Tak rafinované byly všechny ty zákruty případu, ale v reálném světě byla zvražděna žena ! Byla tu reálná oběť. Byl tu trestný čin a on je policajt, který má za úkol to vyšetřit.
Podíval se z okna, ale od zamýšlené procházky ho odradilo studené, mlhavé počasí. Podíval se na oblohu, byla odmítavá. Přešel místnost a otevřel dveře do dvora. Chvíli naslouchal tichu, sem tam přerušovanému křikem ptáků. Sevřela ho úzkost a pocit nevýslovného smutku a obav.
Oblékl se a vyšel přesto ven. Něco ho táhlo po cestě, která vedla k místnímu malému, již nefungujícímu hřbitovu. Podíval se na hodinky, bylo sedm hodin.
" Dobrý den," pozdravil ho mužský, křaplavý hlas. Lekl se. Bylo to tak nepříjemné, že se i obával zjistit, kdo ho pozdravil.
Nedaleko stál malý muž, zkřivený a velmi chatrně oblečený. Opíral se o hůl. Do tváře mu dobře neviděl.
" Dobrý den." Odpověděl mu a šel blíž k němu. Nebylo vyhnutí.
" Kdo se moc ptá, moc se dozví," řekl ten člověk křaplavým hlasem a vydal ze sebe zvuk, který měl napodobit smích, ale komisař si uvědomil, jak daleko má zvuk, který ze sebe vydal, k lidskému smíchu.
" Ale já se na nic neptám," řekl komisař nejistě, protože se obával že ta bytost, která stála před ním, dokáže číst myšlenky. Ano, po tom, co si to pomyslel, se bytost rozesmála a vypadala ještě ohavněji, než si kdo umí představit.
" Říkejte mi pane Kulte," řekl po tom, co se uklidnil a vážně se na komisaře nyní podíval.
Sledoval jsem v myšlenkách vás rozhovor s léčitelem. Já si pamatuji každé slovo, ale vaše mysl je zastřena. Rozhodl jsem se, že i já k vám promluvím, ale nebudete si nic pamatovat. Jen vaše, jak tomu říkáte, duše, si to uloží do své zásobárny a nikdy vás už tyto znalosti neopustí. Je na vás, jestli to chcete a nebo nechcete nyní vyslechnout."
Komisař už měl zkušenosti a zátěžemi, které ho potkávaly od chvíle, když poprvé uviděl hlavu Sáry. Ale co by měl vlastně už nevědět ? Starý svět se k němu přiblížil, v podobě toho muže, na dosah a on se mohl i dotknout.
" Pojďte se mnou ke hřbitovu, nikdo tam není," řekl mu pan Kult a komisař se vydal za ním. Začalo mu být chladno a tak si přitáhl plášť úžeji k tělu.
" Nemyslete si," začal pan Kult mluvit, " že se vám podaří v tomto fyzickém stavu nalézt pravdu o smrti, protože vy neznáte pravdu o životě. Všechno je jen iluze, pouhá iluze."
" Jsem policista a mám za úkol vyšetřit vraždu," namítl komisař.
" Hlava byla oddělena do těla a vrácena hmotnému světu jako důkaz o jisté existenci vám neznámé a naprosto nesrozumitelné. Vy jste ji spatřil a začal jste pátrat. Čím bylo víc projevů z naší strany, tím jste se k nám blížil a víc, drželi jsme vás na vařené nudli, pane komisaři, ale měli jsme k tomu důvod," řekl pan Kult a přitom se díval do dálky. Jakoby ty věty, které pronášel, četl odkudsi z neznáma.
" Tak to je pravděpodobné, a kdo jste vůbec ? " zamyslel se nahlas komisař.
" Podivné je, tedy pro vás," řekl pan Kult," že všichni jsme dílem jednoho stvoření. Vy i já i ostatní, kteří jsou na mé straně. Vy máte lidské tělo. A to je dvojí. První je Adamovo a druhé z něj nepochází. Adamovo tělo je hrubohmotné. Je pozemské, je uzpůsobeno k životu na této Zemi. Není ničím jiným než tělem. Spoutává vás a uchvacuje, znevolňuje. Je to pouze – kus jako je kus dřeva nebo tento kámen,"ukázal před sebe na náhrobní kámen.
" Ale druhé tělo," pokračoval pan Kult, " to z Adama nevzniklo. Je subtilní. Není vytvořeno ze země, nespoutává ani neuchvacuje.Vy o něm vědomě nevíte." Odmlčel se. Komisař neřekl nic, jen přemýšlel, co bude dál.
" Jako je Adamovo tělo tělem člověka a je i jako země hrubé. Je celistvé. Když člověk ve svém hrubém těle chce projít zdí, musí v ní mít otvor, jinak mu zeď neustoupí. Chápete ?"
" Chápu," řekl komisař s tou rutinou, která se mu vždycky osvědčila k tomu, aby se dozvěděl co nejvíce.
" Ale tělu, které z Adama nevzniklo zeď prostě nepřekáží. To tělo nepotřebuje žádný otvor, žádné dveře. Projde prostě stěnou a nic mu neuškodí, projde bez šrámů."
" Tak tohle mi vysvětlete, tomu nerozumím," řekl komisař, protože nyní si vzpomněl na svůj případ a chtěl, aby tento obsáhlý výklad o tělech někam konkrétně směřoval.
" Avšak, pane, obě těla, která náleží člověku, jsou plně přizpůsobena k tomu, aby člověk mohl žit a pohybovat se. Jediné čím se liší, že mají dva rozdílné počátky."
" Jaké rozdílné počátky ?" zeptal se komisař a snažil se rozeznat, kam vlastně jdou a co je cílem té cesty.
" Je to podobné, jako duch a člověk."
" Duch ?" pousmál se komisař.
" Lidé z masa a krve se od duchů liší tím, že mají hmotné tělo, mluví, pijí a putují. To duchové samozřejmě dělat nemohou. Duchové nemohou být jako člověk, protože ve své podstatě a proměně i činnosti jsou pouze duchovní."
" A tak," řekl nejistě komisař.
"Jsou tvorové, " pokračoval pan Kult, " kterým je dána obojí povaha, která je v nich promíšena, rozumíte ?"
" Ne," řekl komisař a začal být z toho výkladu zmatený,
" Je to jako směs sladkého a kyselého, které se neprojevují odděleně."
"Člověk má duši. Duch žádnou duši nemá. Tito tvorové se skládají z obojího, jen nemají žádnou duši a ani nejsou podobni duchu, poněvadž ten neumírá, kdežto tvor ano."
" Protože nemají duši, nepodobají se člověku, jsou spíše zvířaty, neboť ta jsou smrtelná a nemají žádnou duši podobnou lidské. Ale i když jsou jako zvířata, mluví a smějí se jako člověk, jsou podobni jemu stejně jako zvířeti. Jsou člověku podobní vzezřením i činností asi jako opice, jež je mu ze zvířat vzhledem nejbližší."
"Kristus," řekl zvláštním hlasem, se zrodil a zemřel pro ty, kdo mají duši a pocházejí z Adama; ne pro ty, kteří z něj nepocházejí."
" Bytosti," řekl, " jako jsem třeba já, jsou jako lidé, ale bez duše."
Komisař to naráz pochopil a celý se roztřásl zimou ai děsem z tohoto rozhovoru. Pan Kult se zřejmě rozhodl, a u toho rozhodnutí nebyl sám, že prozradí mnohá tajemství nějakého pochybného, nehmotného zákulisí, ale za cenu pro člověka nejvyšší."
" Žádný strach, pane komisaři," zasmál se pan Kult, který si přečetl jeho myšlenky," já o vaši duši nestojím. Ale vy stojíte o vyřešení případu, kterým se zabýváte, Já nejsem jeden z nich. Nebojte se, já jsem jen bytost, kterou jste vyvolal a zhmotnil ve vašich představách. Jsem elementál. Nyní je chvíle, kdy smíte spatřit to, co byste jinak nespatřil," řekl vážně.
" Je doba před velkou katastrofou," pokračoval pan Kult, " my nemáme žádný podíl a této zemi, ale nyní se spojujeme s vámi, abychom vás varovali. Nesahejte ani na pokraj tajemství Abyssu. Vzdejte to. Oni nejsou ani jako my a ani jako vy. Oni mají všechno, aby mohli zničit tuto planetu, tento vesmír, celé stvoření smést jako když se oženete po peříčku, které k vám odkudsi přilétá. Zlobí se, že byli uvězněni. Chtějí dokonat své dílo."
" Ale oni jsou také součástí stvoření," namítl komisař, který si vzpomněl na své zážitky s různých rozhovorů."
" Vymkli se Božímu plánu," zašeptal pan Kult, " vraťte celou záležitost do rukou těm, kteří mohou mít nad ní moc a jednou provždy to vyřešit. "
Komisař ho stále méně a méně viděl před sebou, jen obrysy jeho těla, až mu zmizel úplně z očí./pokr./