Nejsem z těch, kdo se rádi ohlíží,
za ženami vonícími ambrou.
Ta temná vůně - předzvěst potíží!
Z vůně tak vášnivé touhy planou.
Zůstal jsem s jedinou sám ve zdviži,
ať tu chvíli jak si přejí nazvou!
Nechť se mé osudy s ní nezkříží,
s ženou, tak vábně vonící ambrou.
Báseň o ženách vonících ambrou
Konečně se dostávám k básni, kterou mi doktor Janíček poslal. On je opravdu nadaný svůdník a lhář. Určitě také obratný hráč. A těžko kdy zapomenu na večery plné poezie, úzkostného čekání a úvah nad bídou světa. Ale já takové lidi asi potřebuji. Jinak bych se nudila!
Nejsem z těch, kdo se rádi ohlíží,
za ženami vonícími ambrou.
Ta temná vůně - předzvěst potíží!
Z vůně tak vášnivé touhy planou.
Zůstal jsem s jedinou sám ve zdviži,
ať tu chvíli, jak si přejí, nazvou!
Nechť se mé osudy s ní nezkříží,
s ženou, tak vábně vonící ambrou.
Je to jasné, znalecký posudek je už na světě. Kdo používá parfém z ambry? Ta milá dáma z podatelny, která mi tak pomohla při mé poslední návštěvě. On má špehy všude. A je od něho hezké, že mi dal avízo. Ale jak se k němu dostat? Hrozně ráda bych alespoň koutkem očka nahlédla. Budu se držet své teze, říkám si a hlavně, ať je už termín na stání. Ať to mám za sebou! Před očima mi pořád vystupuje ta hromada případů, podobných si jak vejce vejci. Podrazy, podvody - pořád dokola. Někdy mám strach, že mi začnou splývat s každodenní realitou, že se budu obávat i pravdivých tvrzení. Ale já si nechci zkazit svět! Znovu si čtu báseň a tuším, že se něco neočekávaného stalo ...
Druhý den ráno vysvitlo slunce a i když přetrvávalo chladné počasí, přesto to byl příslib, na který jsem dlouho čekala. Dvě BEBE sušenky a čaj, to byla má snídaně. Seběhla jsem ze schodů a odemkla dveře u auta.
"Dobré ráno," ozval se hlas, mně tak známý, že mi zatrnulo u žaludku. Hasič!
"Dobré ráno," odpověděla jsem a nasedla do vozu, zabouchla dveře a nastartovala. Zaťukal mi na okno. Okamžik pro rozhodnutí. Podívala jsem se na něho přes sklo, v ruce držel nějaký papír. Stáhla jsem okno.
"Nezlobte se, že vás obtěžuji před cestou do práce. Ale vás klient mi podepsal plnou moc. Takže už ho nezastupujete. Jistě jste ráda. Ten případ přebírám. Soudu jsem to již oznámil, takže se můžete věnovat něčemu jinému."
Nevím, jestli jsem měla puknout vzteky anebo se radovat. Usmála jsem se, ačkoliv jsem se musela přemáhat a řekla jen - děkuji za zprávu. Neměla jsem nikoho, komu bych si postěžovala, ale zase mne těšilo, že jsem se dostala z ex offo. To mne rozhodně neživí! Vyjela jsem z garáže a za okamžik mi v kabelce zvonil mobil. Nechala jsem ho zvonit, i když jsem tušila, že je to můj bývalý klient. Už mu nemám co říci. A přestalo mi na něm záležet. Ještě, že jsem nedoložila do spisu něco důležitého, čeho by se mohl hasič chytit a mému bývalému klientu hrozí to nejhorší. Ani netuší, že jeho věc je tímto prohraná. Kolik asi žalující strana hasiči zaplatila? Co mu asi slíbila? Ano, on je schopen úplně všeho, jen aby vyhrál a rozhodně se dostal k posudku, takže tanec bude velkolepý. A u toho nemusím být. Ale měla bych to doktoru Janíčkovi nějak oznámit. Byla jsem však ve stavu, kdy mne nenapadal žádný verš. K čertiu s básničkami a právníky. K čertu se všemi!
Po obědě jsem si zašla do kavárny na dobrou kávu a cigaretu. Nemohla jsem vydržet v kanceláři. I když jsem si to nepřiznávala, byla jsem z té nové situace nervózní. Ani jsem si nevšimla, že někdo přistoupil k mému stolku a zeptal se: "Je tu volno?"
"Prosím," řekla jsem a ztuhla, protože se na mne usmíval můj klient.
"Volal jsem vám. Chtěl jsem vám vysvětlit, proč jsem změnil právníka."
"To mi vysvětlovat nemusíte. Vzala jsem to na vědomí."
"Hodně jste na tom dělala. Rád bych vám to zaplatil."
"Ale nechte to být."
"Byl zpracován posudek v můj prospěch. Váš kolega se mi sám nabídl, že mne zastoupí, vysvětlil mi podrobnosti. Zdá se mi, že už přicházejí šťastnější dny. Velmi se mi ulevilo."
"To je dobře," usmála jsem se na něho a on z mého pohledu vytušil, že by se měl raději vzdálit, což udělal a já jsem se za ním dívala, dokud nezmizel za dveřmi.
Večer jsem přemýšlela, jak sdělit kolegovi, co si o hasičově manévru myslím a aby vzal na vědomí, že mu určitě nahraje k vítězství. Ale také mne napadlo, že ti dva se mohli domluvit a mého klienta pěkně podrazit. Tato alternativa mi připadala jako pravděpodobná. A jak jsem tak přemýšlela, tak mne napadlo, že začínám už přemýšlet jako oni. Nicméně jsem napsala báseň, kterou si určitě za rámeček nedá.
Kde jsou ty časy! Voněly po heřmánku,
tak čisté se zdály, bez falše.
A tvoje hudba mi dlouho zněla v spánku.
Všechno má svou temnou a i jasnou stránku.
Andante si zahraj na valše!
Pro jednu zradu ti nevyhlásím válku.
Odpálila jsem e-mail a šla jsem spát. Přišla jsem o sny, o případ, který jsem mohla vyhrát a o iluzi, že na světě jsou ještě slušní lidé.
Epilog
Můj klient prohrál a všichni se divili, že to hasič neustál. Doktor Janíček prý triumfoval na celé čáře. Změnila jsem si přístup do e-mailu a vymazala všechnu poštu. Už jsem ani nepřemýšlela nad tím, o kolik se ti dva šábli a co provede ten nešťastník. Našla jsem si místo právníka v pojišťovně. Potřebuji vlídné zacházení a pocit, že jsem stále ještě slušným člověkem. Brzy bude jaro a já se vydám do přírody. Tam je alespoň čistý vzduch!
Konec povídky