Martin a Liliana. část 4.
Část 4.
Na autobusové zastávce stálo už pár lidí a tiše mezi sebou hovořili. Rozhlédla se, jestli někoho nezná, kdo si pak ní přisedne a celou cestu ji bude unavovat svými nářky. Pak vklouzla na své sedadlo a pozorovala, jak za okny ubíhá svět. Byla překvapená, když řidič řekl:
„Tak konečná,“ a protáhl se.
Čekala, až všichni vystoupí a pak prošla prázdným autobusem. Opatrně vystoupila po schůdkách, protože taška, kterou nesla v ruce, byla příliš těžká. Nakonec se jí podařilo do ní nacpat půlku šatníku. Položila si ji k nohám a vytáhla z kapsy adresu domu „U tří lip“. Byla tam i mapka, takže zase zvedla tašku a šla pomalu alejí, na jejímž konci už stál starodávný, ale opravený dům obklopený velkou zahradou a plotem. Zazvonila u vrat.
„Kdo je?“ ozval se ženský hlas.
Představila se a zvonek ji pustil z těžkých kovových vrat na chodníček, který byl obklopen záhony. Otevřela dveře.
„Dobrý den,“ pozdravila, vylovila z kapsy občanský průkaz a ústřižek složenky. Slečna na recepci se na ni důležitě podívala a Liliana se usmála. Slečna odvrátila oči, vrátila ji občanský průkaz a zanesla ji do knihy hostů.
„Druhé patro, dveře 257,“ řekla úsečně.
Liliana zvedla tašku a šla k výtahu. Zrovna jel dolů. Trochu se posunula stranou, aby mohli lidé z něho vystoupit.
„Ale já jsem ti Martine říkala, že je už na večer vyprodáno,“ uslyšela ženský hlas a když se dveře otevřely, vyšla z něho dvojice. Žena v bílých šatech, vypadala velmi elegantně a na hlavě měla rozkošný klobouček. Muž jménem Martin mlčel. Liliana si neuvědomovala, že se na něho dívá. Až pak, když jeho oči spočinuly na ni. Zdvořile se usmála a nastoupila do výtahu. Trvalo ji téměř hodinu, než všechny věci vybalila a pověsila do skříně. Bylo už po poledni. Rozhodla se, že si dá malý oběd a pak se poohlédne, kam bude chodit na procedury. Viděla pouze na obrázku pavilon, celý prosklený, uvnitř samé tropické květiny a rozkošná sedátka.
„Co si dá madam k pití?“ oslovil ji servilně číšník, když usedla k malému stolku u okna. „Kávu a sklenici vody. A také popelník,“ řekla a vyndala z kabelky cigarety a zapalovač. „Prosím, madam,“ řekl. Liliana najednou neměla hlad. Ač si dala závazek, že se donutí k pravidelnému režimu, přesto zase sklouzla ke kávě a cigaretě.
„Martine, Martine, sedneme si do rohu, tam, dozadu,“ uslyšela od dveří známý hlas.