Když padaly hvězdy. část 10.
X.
Oblékla jsem do nového elegantního županu, vida, Robert má vkus a obula si pěkné boty. Sestra mi pomohla s účesem.
„Tak a jste zase krásná, jak jste byla a možná víc odpočatá,“ řekla.
Venku bylo krásně. Pacienti seděli na lavičkách anebo se procházeli po parku. Sestra šla vedle mne a občas se podívala se kolem sebe.
„Máme na to čtvrt hodiny a pak se vrátíme,“ řekla a zkontrolovala čas. Sice mne uvedla zpět do světa, ale daleko od lidí. Když jsme jeli zpět do pokoje, řekla mi, že to bylo pěkné, že jsem příjemná a že zítra se projedeme kolem kaple do zadní zahrady. To je plán procházek, který ji dal pan doktor.
„Co je to kapli?“
„Katolická kaple, slouží se v ní mše a jiné obřady. Je moc pěkná, můžete jít dovnitř. Kromě kněze tam mimo těch obřadů není nikdo.“
„Takže ten kněz je nemocniční kaplan?“
„Tak nějak.“
„To je divné, já myslela, že kaplan má jinou funkci.“
„Nejsou lidi, zasmála se.“
Druhý den ráno přišla sestra a nesla přes ruku krásné šaty a v druhé ruce tašku.
„Tak se upravíme, oblékneme a půjdeme na procházku.“
Ty šaty mi padly a bylo skutečně nádherné, do poloviny lýtek. Učesala mne. Co to znamená? Pomyslela jsem si.
„Jestli je vám to divné, pak to zdůvodním,“ řekla sestra, „pan doktor chce, abyste si zvykala na normální život. Už brzy půjdete domů.“
To je celý Robert“, pomyslela jsem si. Ty šaty mi určitě vybral on.
„Dnes je obřad, takže budete mít pěkný zážitek,“ řekla sestra.
Vyšly jsme ven a byl pěkný den, na který se vzpomíná. Šly jsme pomalu, kolem vysokých stromů a pak po cestě, která směřovala, podle průvodce ke kapli. Když jsme došly ke dveřím, zaklepala a bylo slyšet kroky za dveřmi, které se otevřely a objevil se kněz.
„Dobře, přišly jste včas,“ řekl a já se rozhlédla. Ve dveřích se objevil Robert. Šel k nám a já na něho upřela pohled. Měl na sobě tmavé šaty, v kterých jsem ho nikdy neviděla.
A tak jsem se za něho provdala podle církevního práva.