Když padaly hvězdy. 8. část.

28.08.2019 18:01

VIII.

Vstala jsem taky a nechali jsme Evu Evou. Viděla jsem na Robertovi, že je naprosto vyčerpaný a měla jsem pocit, že se něco stalo. Něco hodně vážného. Neptala jsem se. Nechtěla jsem nic slyšet, natož se do něčeho zaplétat.

„Tak jsem v rozvodovém řízení, Ilono. Moje žena si vymyslela na mne skandální historku a dala ji Evě. Myslím, že hodně za to zaplatila. Dokonce chce, abych prodal chalupu a rozdělil se s ní o peníze. Odmítl jsem. Měli jsme spolu hádku a ona na mne vytáhla zbraň.“

„Roberte, podívej, já tomu všemu nerozumím a nechci se dostat do nějakého konfliktu. Jestli si myslíš, že by mne to mohlo ohrozit, tak mi to řekni, ale já si nechci kazit život. Mně se ty vaše spory opravdu netýkají a já ti nemohu pomoci, nemohu svědčit v tvůj prospěch a nemohu tě ani ochránit. Bylo by dobré, kdybys vymyslel, jak se oba z toho dostaneme. Je to jako v hororu.“  

„Chalupu neprodám. Ona do ní nevložila ani korunu a nemá na ni nárok. Takže to je v klidu. Tebe se Ilono nevzdám, ani o tom nepřemýšlej.“

„A kde budeš vlastně bydlet, když je u váš taková situace“ zeptala jsem se.

„Mám v nemocnici garsonku, přidělili mi ji. Budu alespoň víc po ruce.“

Oddechla jsem si, protože nejsem připravená na to, abych mu nabídla střechu nad hlavou.

„Můžeš se tam přijít podívat. Je to velmi pěkné bydlení.“

Tím zmírnil to napětí a já se do něho zavěsila.

„Uvidíš, že všechno bude v pořádku,“ řekla jsem a zamotala se mi hlava. Naštěstí mne podepřel.

„Odvedu tě domů, nebo chceš jet taxíkem?“

„Pojeďme spolu taxíkem. A zůstaň u mne.“

Robert zavolal taxíka a za chvíli jsme stáli před domem. Odemkla jsem a zamířila k výtahu. Ten měl poruchu.

„Musíme jít pěšky,“ řekla jsem.

„Dobře.“

Robert šel za mnou a dům byl tichý, takže náš nikdo neviděl, protože nešla ani elektřina v domě.

„Tak, asi vypadly pojistky,“ řekl tiše a vzal mne do náruče.

„Neboj, nikdo nás neuvidí.“

Když jsme došli k bytu, postavil mne na zem a já jsem odemkla. Vešli jsme dovnitř.

„Tobě není dobře, že?“ zeptal se mne.

„Ale to přejde, neboj, to přejde.“

Za dvě hodiny na to mne vezli v sanitce za jeho doprovodu s infarktem.