Arabka
13.07.2008 11:07
6. 06. 2007 23:28
Arabka
Do jednoho domu, v roce l980, se přistěhovala mladá žena se synkem. Samozřejmě, že hned vzbudila obrovskou pozornost sousedů. Neuvědomovala si,že jí považují za vetřelce. V tom domě, který byl postaven jejich svépomocí, panoval přísný řád. A o něm se dozvěděla hned, než si rozbalila věci. Ale nebylo to tak, že by na ni hned někdo vyhrkl všechny zásady, spíš to bylo vedeno jako příjemné přivítání, sem tam nějaké upozornění a nebo dopis ve schránce o tom, že nemá dlouho větrat, že si nemá věšet na balkon mokré prádlo, že si má umýt okna apod. Ve snaze se sousedy vyjít se snažila všechno do puntíku plnit a říkala si, až tu budu bydlet o trochu déle, přestanu být tak na očích.
Většina obyvatel domu byli současně i členy uličního výboru a tam se probíralo kde co. Tak přišla také na řadu nová nájemnice.
" Co je to zač :"
" To nikdo neví. "
" Ale to dítě nemá z Čechem, to je vidět. "
" Taky jsem si všiml," řekla předseda uličního výboru a podíval se na své sousedy. Ti pokrčili rameny.
Žádný se však neodvážil zeptat. Jen to tak oťukávali, sem tam se pozeptali jinde.
" Asi si našla nějaké zaměstnání," mudrovali sousedi, protože ji viděli, jak chodí ráno s chlapcem do školky a večer ze školky domů. Kohokoliv potkala, pěkně pozdravila a také učila svého chlapce, aby je slušně pozdravil. Nikoho si příliš nevšímali. Jen z jejich bytu občas byla slyšet nějaká cizí hudba a nebo , co bylo nápadnější, kořeněné vůně z cizích jídel.
" Ona je asi žena nějakého cizince. To je jasné, asi to bude nějaký Arab, co jí nechal."
To bylo teprve sousto. Blížily se podzimní plískanice, městské táčky v kočárkárnách při víně nebo kávě si nic nezadaly s těmi, které tak pěkně popisovali naši milovaní čeští klasikové, když líčili život na venkově.. A tyto táčky měly navíc ještě ideologický směr. Je to přítel nebo nepřítel ? Tak dlouho o tom mluvili, až uvěřili sami, že je v domě někdo, koho je třeba zavrhnout.. Ta mladá žena by se asi hodně divila, jaký život jí svou fantazií vytvořili.
Upřímné pohledy sousedů se postupně měnily v útrpný úsměšek a hlavní na sebe nedalo dlouho čekat.
" Hele, ty arabskej parchante, nesyp to smetí kolem popelnic," uslyšela zlostný hlas souseda otevřenými dveřmi balkonu.
Vyklonila se z okna a uviděla svého synka, jak natahuje moldánky. Neřekla ani slovo, přehodila přes ramena svetr a běžela dolů s lopatkou. Všechno uklidila a pak vzala chlapce za ruku a vedla ho po schodech. Nahoře stály její sousedky a špitaly si. Uslyšela jen "špinaví Araby". Věděla kdo to řekl, ale prošla kolem nich a pozdravila. Jinak neřekla ani slovo.
" Mami, kdo je to špinavej Arab ? zeptal se jí synek nahoře, když ho přezouvala do domácích přezůvek.
" Pojď," řekla a zavedla ho do své pracovny. Posadila ho na stoličku, některé vždycky seděl, když ona pracovala, aby ho měla na očích a mohla se soustředit na práci a vyndala z knihovny velký atlas.
Nejdříve mu řekla, že jen oškliví lidé mluví o druhých hanlivě. Pak otevřela atlas na straně, kde byla mapa Středního východu a Saudské Arábie. A vyprávěla mu o zemích, o zvířatech, o lidech a když měla pocit,. že ho uklidnila, tak se jí zeptal najednou, z ničeho nic.
" A mami, kde máme vlastně tatínka ?"
Byla sice připravená na to, že se jí na to zeptá. Ale co říci pětiletému dítěti ? A zrovna v této situaci ?
" Náš tatínek je ve válce, " řekla jen.
" Mami, ty lžeš, vždyť žádná válka není. "
Odpověděla mu, že musí vařit večeři a že si o tom s ním popovídá později. Ten večer se cítila velmi zle.
Hned následující neděli jela za svými rodiči do Prahy. Po obědě si sedla se svým otcem do obývacího pokoje a řekla mu, co se stalo.
" Jo děvče, tohle jsi mohla čekat. To víš, lidi mají na všechno nos. A jestli ti mohu radit, nenos zlato, zbytečně na sebe upozorníš a budeš mít peklo v práci i v baráku. A máš vůbec o něm nějaké zprávy ?"
" A od koho ? Nikdo mi tady nic neřekne a nikam se chodit ptát nepůjdu. Nikam. Nikomu se nedá věřit. Kdoví, jak by to pak s ním dopadlo. Vždyť jsme se nakonec tak dohodli. Musím chodit na výslechy, kontrolují poštu a telefony. Sebrali mi pas a když někdo z mých známých emigruje, tak jdou hned po mně. Ale jedno jim nemohu upřít, že se nikdo vlastně nedozvěděl, kdo je vlastně můj manžel. Ví to jen oni. "
" No, to máš pravdu. Hlavně ať tě nikdo nevidí plakat. Nes to statečně a ono se to nějak v dobrém obrátí. Ještě, že jsi se vdávala v cizině a že ho nikdo tady nezná. Ať si vykládají co si vykládají. Klukovi jsi už vysvětlila, proč se narodil v Libyi ?"
" Řekla jsem mu, že tak spěchal na svět, že jsme už nestačili dojet domů. A že jsme se vrátili bez tatínka, že je teď ve válce "
" No, svým způsobem jsi mu řekla pravdu. A hlavně buď ráda, že tě nechali dělat alespoň překladatelku. Že se o tebe přátelé postarali. Je to slušné místo, máš docela dobrý příjem. Ty se vždycky uživíš, holka. "
Ono se to řekne, nes to statečně. Nezůstalo to jen v domě. Neuběhla dlouhá doba a už se informace plížily i mimo dům. Mlčela. Jen se svým synem hovořila o tom, že lidé jsou si všichni rovni, bez ohledu na to, odkud pochází. A že se nesmí nikomu posmívat a nesmí lhát a vždycky říkat to, co si myslí.
Sousedé jí vybírali schránku na dopisy, aby se dozvěděli, kdo jí píše a pak ty dopisy, usmolené a nedbale zalepené házejí zpátky do její schránky. A tak se dozvěděli, že jí píše nějaký muž, protože jeho adresa byla na druhé straně obálky. Jednou jí přišel navštívit rodinný přítel. A celý dům hned tuto návštěvu monitoroval.
" Vona má nějakého chlapa," zaznělo jednou v kočárkárně při schůzi.
" Ale kdež," řekla znalecky jedna sousedka," tyhle ženský na chlapy nejsou. "
" No jo, byl u ní celý večer. Schválně jsem si šla poslechnout ke dveřím. Hrála tam nějaká cizí hudba a povídali si. "
" A co si povídali?" zeptal se přísně předseda. Ten byl hlavně pro, aby jí raději vyštvali z domu, protože vnášela neklid do jinak klidného a způsobného života lidí.
" Mluvili spolu anglicky. "
" Nebo arabsky ?" vypálil předseda od stolu.
" Mluvili cizí řečí, " řekla uraženě sousedka.
" No, to jsme se toho dozvěděli." Předseda byl zklamaný.
Uběhlo pár let.
" Pořád tak sama ?" zeptala se jí jednou nějaká paní, kterou znala sotva od vidění.
" Ano. Jak jinak. " Odpověděla stručně a dala najevo, že by nerada komunikovala.
" Viděla jsem vás s takovým hezkým mužským. Tak jsem si myslela ..."
" To není vaše věc, milá paní. Hezký den. " Zrychlila krok, aby už byla od ní co nejdál.
Nastaly neklidné doby a blížil se velký zvrat v celém světě. Ale v domě jakoby se nic nezměnilo.
" Mami, co si o tom myslíš ?" zeptal se jí syn, když spolu sledovali zprávy.
" Víš, na světě je to tak zamotané, že ještě dneska se nedá říci, jestli je to k dobrému nebo špatnému. "
" Mami, už mi bude patnáct. Chtěl bych vědět něco o svém tátovi. "
" Je to ten nejlepší a nejčetnější člověk. To si buď jistý. Ještě tomu nerozumíš, ale možná, že to někdy pochopíš. Až se vrátí , tak se všechno dozvíš přímo od něho. "
" A ty ho máš pořád ráda ?" zeptal se a pátravě se jí podíval do očí.
" Ano. " Pohladila ho po vlasech.
Rok 1989 přinesl hodně a také si hodně vzal. Jen některé věci, které se měly hlavně změnit, zůstaly při starém. Závist, hloupost, nadutost.
" Paní sousedko, tak co tomu říkáte ? Už ti komunisti padli. Já jsem byl také u nich, však víte, ale nesouhlasil jsem s tím. Nikomu jsem nikdy neublížil. "
Bývalý předseda bývalého uličního výboru už zestárl a bylo vidět, že svoje fungování pověsil na hřebík.
" Já ? Co bych tomu měla říkat ?" zeptala se s úsměvem.
" No, teď už budete mít pokoj. Máte svobodu, můžete volně vydechnout. "
" Ale já jsem se nikdy necítila nesvobodná. " Usmála se na něho a viděla na něm, že mu tato odpověď mírně vyrazila dech.
" No, myslel jsem to tak, že jste měla nějaké problémy kvůli manželovi, no, víte, jak sousedi a tak dále, no, co si budeme povídat. "
" Já neměla žádné problémy, to spíš ti ostatní si se mnou dělali zbytečné starosti," odpověděla a pořád se mírně usmívala.
" No a co vy vlastně děláte ? "
" Jak co vlastně dělám. "
" Pracujete ještě tam, co jste dělala ?"
" Ach, no, nepracuji. Rozpadlo se to. To víte, ty změny. "
" Bydlíte tu tolik let,. Ale vlastně o vás nikdo nic neví. "
" Jak to, že ne ? " zasmála se, ale viděla, že se ho hodně dotkla..
" No, to byly jen drby, výmysly těch ženských. Vymýšlí si, kecají, hubu lidem nezavřete. Pořád jste se držela tak zpátky, s nikým jste nepromluvila a nikdo o vás nic nevěděl. Tak se domýšleli, to jim za zlé snad mít nemůžete. Lidi jsou zvědaví. A taky se bojí, aby někdo nenarušoval jejich klidný a slušný život. "
Podívala se na hodinky a omluvila se, že spěchá.
Otočil se za ní a zkonstatoval, že je pořád pěkná ženská.
Bylo k večeru.
" Mám pro tebe překvapení," řekla synkovi a podávala mu dopis, který na dálku voněl citrony.
Vzal ho do rukou a otočil.
" Odkud je ?" zeptal se a otevřel ho.
" Od mého táty, z Ameriky. "
A četl a snad poprvé ho uviděla plakat a tak plakala s ním. Psal mu, že je nikdy neopustil, že se nemohli setkat dřív a že mu všechno sám vysvětlí, aby mu hlavně odpustil. "
" Mami, proč jsi to tajila. "
" Protože jsi velký brebta a měla jsem strach, abys někde něco nevykládal. Tvůj tatínek je v Americe novinářem. Bude teď pracovat ve Svobodné Evropě. "
" A proč mi pořád říkali, že jsem Arab ?"
" No, proto, že máš tmavé vlasy a oči. " pohladila ho . Trochu ucouvl, je přeci už chlap, že . Usmála se a pochopila to.
Po nějaké době přijel k domu vůz s cizí značkou. Nebyla ještě tma a jedna sousedka věšela prádlo na balkoně. Její pozornosti to neušlo. Zvědavě se dívala, ke komu přijela taková návštěva. Z auta vystoupil elegantní muž v tmavém dlouhém kabátě, měl lehce prošedivělé vlasy. Vyndal mobil a vytočil číslo. Zůstala stát na balkoně a pak se otočila.
" Hele Karle, pojď se podívat, přijeli nějací cizinci. Asi za tou Arabkou," řekla. Tak jí totiž ženské mezi sebou přezdívaly.
" Ale dej pokoj. " Odsekl jí manžel. Neměl chuť tohle už dál poslouchat, jako dřív.
Z domu vyběhla "Arabka" i se synem. Muž u auta otevřel náruč a oba je objal.
" Tak se konečně přeci jenom dočkala," zabručel bývalý předseda uličního výboru a šel si dát pivo. Jeho žena stála na balkoně a zvědavě se na ně dívala.
" No jo, vždycky se mi zdála, že prostě není jedna z nás. " A zabouchla dveře od balkonu.